Komentář: Velký třesk nebo velký plesk? Aneb papež a novináři

Petr Jan Vinš

Petr Jan Vinš (*1982) je teolog, religionista a historik. Studoval v Praze, Bernu a Tel Avivu. Působí jako lektor na Karlově univerzitě, duchovní a publicista.

21.12.2016 12:24

Světovými médii se koncem října prohnala senzační zpráva, která se v posledních dnech masivně recyklovala přes sociální sítě – papež František prohlásil, že teorie Velkého třesku a další vědecké teorie o vzniku života a původu druhů jsou kompatibilní s katolickou vírou. Senzačnost a převratnost této zprávy má jednu drobnou slabinu – Vatikán to systematicky hlásá už mnoho desetiletí. Místo o katolické církvi tak zpráva spíš vypovídá o mediálním prostoru a jeho neschopnosti uchopit náboženská témata.

Co se tedy vlastně přihodilo? Papež František navštívil Pontifikální akademii věd, ocenil některé její zasloužilé členy a přednesl projev, kde mimo jiné hovořil o slučitelnosti víry a vědeckého poznání a prohlásil, že „Bůh není nějaký kouzelník s hůlkou.“ Pojďme se na to tedy podívat do detailu. Senzačnosti na zprávě trochu ubírá hned již ona instituce, kde se událost stala. Slovo pontifikální znamená papežský. Pontifikální akademie věd je vědecký ústav katolické církve a státu Vatikán, který se od roku 1936 věnuje zkoumání přírodovědných disciplín, požívá svobody bádání a běžně spolupracuje s jinými vědeckými pracovišti na univerzitách a akademiích věd po celém světě.  Prohlásit na půdě takovéto instituce, kterou papež jednou za čas jako její nadřízený přijdete zdvořile navštívit, že věda a víra jsou vzájemně kompatibilní, je asi tak převratné a skandální, jako prohlásit na půdě Pontifikálního institutu pro posvátnou hudbu, že je docela dobrý nápad při mši svaté hezky zpívat.

Ani věcný obsah papežova prohlášení nebyl nijak převratný. V zásadě téměř stejná slova pronesl jiný papež, Pius XII., také na půdě Pontifikální akademie věd, jen už v roce 1951. Tentýž papež dokonce toto téma ještě o rok dříve výslovně zmiňuje ve věroučném dokumentu Humani generis, kde výslovně konstatuje, že katolická víra a učitelská autorita církve umožňuje, aby člověk otázky původu člověka a další podobné problémy vnímal ve světle přírodních věd a aktuální vědecké diskuze. Nejen Velký třesk, ale i evoluční teorie nejen, že se katolické víře neprotiví, ale církevní autority výslovně vyzývají k jejich zkoumání – konec konců proto také má Vatikán vlastní špičkový vědecký ústav.

 

Papež František (Foto: Wikipedia)

 

Takže shrnuto a podtrženo místo velkého třesku v katolické nauce je to celé akorát jeden velký mediální plesk do vody. Tady ovšem přichází ta skutečně zajímavá otázka – proč mají novináři potřebu vyrábět podobné zaručené senzační zprávy? A nejen novináři, ale i uživatelé sociálních sítí, kteří zprávu nezřídka šířili s komentáři v zásadě pozitivními na téma „tak konečně i ti katolíci přišli k rozumu.“ Domnívám se, že to není pouhá neznalost. V pozadí stojí dlouho zažitý stereotyp, který má své kořeny zřejmě ještě v marxisticko-leninské protináboženské propagandě minulého režimu. Tedy stereotyp, že náboženství – a katolická církev zvláště – musí být vždy reprezentantem jakéhosi středověkého tmářství, že je jakousi formou dobrovolné mentální retardace a že katolická církev by se nejraději vrátila do doby, kdy hlásala, že země je placatá (což mimochodem nikdy nehlásala). Takto uměle vyrobené senzační zprávy – i když pravděpodobně v zásadě dobře míněné a vezoucí se na popularitě a dobrém PR papeže Františka – nedělají nic jiného, než že mezi řádky posilují tento stereotyp. A to určitě není v pořádku.

A jako tečka na závěr – nejvtipnější na celé kauze je pak názor britského deníku The Independent, který promptně reprodukovala i některá česká média – tedy že „papežovo čerstvé vyjádření může sebrat vítr z plachet zastáncům kreacionismu, podle nichž vesmír, zemi i člověka stvořil bůh v šesti dnech.“ Nic proti braní větru z plachet kreacionistům, tedy těm skupinkám křesťanských fundamentalistů, kteří chtějí vykládat stvoření světa opravdu slovo od slova tak, jak je popsáno v biblické knize Genesis, a moderní vědu zásadně odmítají – a vyžadují, aby to tak bylo například hlásáno i ve školách. Problém je ovšem v tom, že kreacionisté, typicky radikální američtí protestanté, mají papeže tak jako tak za Ďábla, Antikrista a Nevěstku babylonskou. Obávám se, jakékoli katolické přiznání se k poznatkům moderní vědy jim ony pomyslné plachty spíše přifoukne. Konec konců některé misijní tiskoviny z tohoto názorového kouta – zdarma distribuované i v češtině – se už teď nezdráhají hlásat temné spiknutí papeže s pyšnými a zaslepenými vědci, kteří pak rukou svornou a nerozdílnou chtějí popírat Bibli a svádět nebohé lidi na scestí: „Období velké intelektuální temnoty se pro úspěch papežství projevilo jako velmi příznivé. Ukáže se, že i období velkého intelektuálního světla bude stejně příznivé pro jeho úspěch. Když byli v minulosti lidé bez Božího slova a bez poznání pravdy, měli zaslepené oči a tisíce byly polapeny do pasti nevidouce síť podvodů pod svýma nohama. Také v této generaci jsou mnozí, jejichž oči jsou oslněny září lidských spekulací, falešně nazývaných vědou. Oni si neuvědomují tuto síť a kráčí do ní tak ochotně, jako by byli slepí...“

Podobný obsah