05.08.2017, 13:17

Karel Křivan: Nevěřte jim, že chtějí být originální

Nemine skoro prezentace, aby nějaký manažer necitoval či alespoň nepřipomenul Steva Jobse. Moje rada všem, kteří nejsou ještě dostatečně ošleháni klimatizací při nelítostných korporátních soubojích, je jednoduchá: nevěřte jim. Oni říkají, že chtějí být originální, ale běda, když je na vlastní cestu pozvete.

Karel Křivan: Nevěřte jim, že chtějí být originální
Zdroj: Matthew Yohe/Macrumors.com

Zažili jsme to mnozí xkrát. Nový klient, nové nadšení. Setkání s marketingovým manažerem, který vám ukazuje ty nejkreativnější kampaně světa a říká: „Takhle to chci dělat, jinak to nemá smysl. Přineste mi něco z čeho si sednu na zadek. Hlavně se musíme odlišit“. Přiženete se do agentury: konečně klient, který nám rozumí a chce něco pořádného. Za týden máte na stole kreativní bomby, s kterými změníte svět na zábavní park. Voláte nadšeně klientovi, že máte pro něj zajímavé nápady, ale jestli to nechce probrat v nějakém kreativním prostředí: hahaha. A uděláte další chybu: pozvete ho do svého oblíbeného baru. Takže o vás ví víc, než budete chtít, až přijdou otázky k rozpočtu. Každopádně večer začne skvěle, vyprávíte mu postupně, jak jste došli k řešením nových kampaní, které cesty jste opustili a proč to celé bude fungovat. On se snaživě zapojuje do hovoru, má nápady a vám s přibývajícími vypitými drinky nedochází, jak jsou úplně mimo. A že vás vůbec nepochopil.

To poznáte až druhý den dopoledne při oficiální prezentaci. Žoviálně se zdravíte se svým novým kamarádem ze včerejšího večera, že si ani nevšimnete jak ostatní členové klientova týmu jedou na jiné vlně. Buď se baví, jak bylo o dovolené na lodi, nebo si cosi píší, případně na vás přísně zírají, protože to viděli večer v House of Cards.

Tak spusťte co jste nám přinesli,“ vyzve vás marketingový šéf a to bude dnes naposledy, kdy vám bude příjemně. Začnete mluvit a cítíte, že to ticho je špatné. Jsou různé druhy ticha při prezentacích. Některé připomíná západ slunce na jadranském ostrově, jiné poklidné dopoledne ve francouzské kavárně. Jindy ale máte pocit, že i když mluvíte jen vy a jste v místnosti, utíkáte ve studeném dešti kdesi ztracený. A ticho při prezentaci, která je mimo, která si spletla adresáta mně připomíná jako když jsem si vytáhl otázku u zkoušky z matematiky a bylo mi hned jasné, že je to v pytli. Takže vy, podpořeni kocovinou, barvitě líčíte nový příběh společnosti a cítíte, že spojení s myšlením klienta se nekoná. Domluvíte, načež slyšíte jakoby zdálky, z jiné dimenze onu strašnou větu: „No nejsem si jistý, že jste nás zcela pochopili.“ A pak padne můj nejoblíbenější argument: „Ostatně, jak tohle chcete dostat na reklamní předměty? Ta předchozí agentura nám udělala pěkné klíčenky. Zákazníkům se moc líbily. Tady nic takového nevidím.“

Nebojte, bude to mít šťastnou dohru. Vy do příště uděláte návrh na klíčenky, překvapíte nápadem uspořádat večírek a klienta neztratíte. On si ten marketingový manažer nemůže dovolit vyhodit vás hned, když si vás sám před dvěma měsíci vybral. Ale pro příště: dřív než komukoli uvěříte, že je český Steve Jobs, podívejte se, co je za ním za práci. A je-li to nuda nuda, šeď šeď, pak nevěřte, že zrovna vám se podaří ho změnit. To, že říkají, že chtějí být jiní než ostatní je jen slovní rituál. Podívejte se, v čem jezdí, jak bydlí, co si oblékají. Jsou jeden jak druhý. A chtějí takoví být. Protože i ti pod nimi jsou jeden jak druhý. Jen v horších kalhotách, horších autech a v horších bytech.

To není smutný závěr. Existují manažeři originální, lidé se skvělými nápady a schopností otevírat nové a nové prostory ve svém mozku. Je těžké je ale objevit. Oni totiž vědí to zásadní: stejně jako je chyba někomu neznámému ukazovat váš oblíbený bar, pak nikdy nikomu neříkejte, že jste svobodní. Kdo neví, v jakém filmu to řekl Jack Nicholson, ten nežil. A neměl by pracovat v PR.

Cookies

Na našich stránkách využíváme cookies. Slouží ke zlepšení naší práce.