18.09.2017, 13:50

Recenze: Český rozhlas odvysílal živě rozhlasovou hru a byla to jedinečná kulturní událost

Ani po sedmdesáti letech nezapomněli profíci z Českého rozhlasu, jak se dělá živá rozhlasová hra.

Recenze: Český rozhlas odvysílal živě rozhlasovou hru a byla to jedinečná kulturní událost

Český rozhlas Dvojka odvysílal v neděli 17. září od 20.00 hodin v přímém přenosu rozhlasovou hru Arthura Conana Doyla „Sherlock Holmes ve státních službách“. Základem inscenace se stala povídka „Bruce-Partingtonovy dokumenty“, která vyšla nejdříve časopisecky v roce 1908 a Arthur Conan Doyle ji posléze zařadil do knihy „Poslední poklona Sherlocka Holmese“, kterou připravil k vydání během první světové války v roce 1917.  Mezi lety 1965 a 1988 byla několikrát adaptována pro televizi a film, rozhlasové zpracování se dosud nikdy neuskutečnilo. V jednotlivých rolí se představila plejáda těch nejlepších rozhlasových herců (Jan Hájek, Pavel Batěk, Marika Procházková, Lukáš Příkazký, Jana Boušková, Tomáš Pavelka, Ladislav Hampl, Jiří Hána a Hanuš Bor)

Pustit se do živé rozhlasové hry byl od tvůrců velký risk. Přeci jen se něco podobného odehrálo v činoherním studiu Českého rozhlasu naposledy v roce 1948. Od té doby se už vždy rozhlasové hry natáčely do záznamu. Je to samozřejmě jednodušší - vše můžete pilovat a upravovat skoro do nekonečna.

Jenže právě v tom, že na vše máte jen jeden pokus, tkví kouzlo přímého přenosu rozhlasové hry. Herci do svých rolí musejí dát úplně vše, nic nesmí odfláknout. Navíc nad sebou mají bič v podobě jasně omezeného času (Hra prostě musí skončit v daný čas, i kdyby se herci rozhodli, že si nějaký ten dialog protáhnou). A aby toho nebylo málo i veškeré ruchy, které byste v případě záznamu prostě nahráli z počítače, tady musíte dělat pěkně na živo (a že jich bylo - mistři ruchaři se po celou dobu přenosu skoro nezastavili) - včetně splašeného koňského povozu a rozbíjení okna.

Tohle vše tvoří z přímého přenosu rozhlasové hry něco víc, než obyčejný rozhlasový pořad. Energie, která z vysílání čiší, je nezaměnitelná a herecké výkony jsou díky premiérovému stresu krystalicky čisté.

Navíc spojení tradiční rozhlasové techniky (přímého přenosu) a možnosti streamovat video přímo ze studia, umožňuje Českému rozhlasu oslovit i nové cílové skupiny (protože zážitek ze studia byl naprosto úchvatný).

V neděli živě vysílaná rozhlasová hra zkrátka ukázala, že v Českém rozhlase a hlavně na stanici Dvojka neustrnuli, nebojí se experimentovat a zkoušet nové věci a zároveň se to vše děje s úctou k vlastní dlouhé tradici. Fanoušci rozhlasového vysílání a hlavně české kultury to prostě musí ocenit a tomu, co v neděli Český rozhlas předvedl, lze jenom ve stoje zatleskat. Tak jen tak dál. Doufám, že u jednoho přímého přenosu nezůstane a do budoucna se můžeme těšit na další podobné experimenty. Aby Český rozhlas obstál v 21. století, bude jich potřebovat hodně.

Cookies

Na našich stránkách využíváme cookies. Slouží ke zlepšení naší práce.