17.08.2016, 11:08

Věř a víra tvá tě oslepí - Jak sdílení hoaxů ovlivňuje víra?

Věř a víra tvá tě oslepí - Jak sdílení hoaxů ovlivňuje víra?

Širé dálavy internetu jsou sluncem zalitou krajinou nekonečné zábavy, kronikou košatého všelidského vědění a studnicí užitečných informací na dosah ruky. Má však – nikterak překvapivě - i svou odvrácenou tvář. A právě té se věnujeme v našem seriálu - Hoaxy, lži a propaganda - jak na internetu nenaletět a rozpoznat lži. Jeho autorem je Petr Nutil, šéfredaktor webu Manipulatori.cz.


Víra je obvykle silnější než jakýkoli racionální argument. A o tom, jak nás dokáže víra a vlastní přesvědčení spolu s myšlenkovými zkratkami oslepit, je i dnešní článek.  

Tu a tam si kladu otázku, jestli má vlastně smysl popisovat všechny ty internetové klamy, pátrat po původu hoaxů a falešných zpráv. A to obzvlášť, když to zas a znova schytávám od konspiračních teoretiků, vlajkonošů libovolného světonázoru a nositelů té jediné pravé pravdy. Na ně totiž nic jako fakta, ověřitelnost a nedejbože fakta nefungují. Připomínají v určitém ohledu hluboce věřící, kterých se takovým přirovnáním v žádném případě nechci dotknout.

Nicméně se ukazuje, že víra náboženská má mnoho společného s hlubokou vírou ve svůj názor. Pěkně to vystihuje František Koukolík tvrdící, že na lidi čemukoli hluboce věřící neplatí jakkoli racionální argumentace. A navíc, jakékoli pokusy o vyvrácení jejich víru jen posílí.

Roli důležitější než bychom si mohli myslet, hraje totiž tzv. "confirmation bias", alias konfirmační čili potvrzovací zkreslení. Co to znamená? Slovy Davida Mc Raneye, autora knihy Nejste tak chytří, jak si myslíte: "Vaše názory jsou výsledkem mnoha let, kdy jste pozornost věnovali pouze informacím, které vás utvrzovaly ve vašem přesvědčení, a zároveň zcela ignorovali ty, které nabourávaly vaše předem vytvořené dojmy a představy." Sáhnete-li si do svědomí, je pravděpodobné, že tomuto zkreslování podléháte taky (autor tohoto textu samozřejmě není výjimkou).

Naše mysl totiž pracuje mnohem raději s předpřipravenými mentálními modely, které jsou dostupné hned a rychle, než aby se namáhala s nějakou náročnou racionální úvahou. Dá se i říct, že pokládat člověka za bytost především racionální, realistickou a logicky smýšlející je poněkud příliš optimistické.

Snadno podléháme ale i dalším mentálním zkratkám, jako oblíbenému haló efektu nebo předsudkům. Stejně tak pravděpodobnost událostí posuzujeme na základě toho, jak snadno je vylovíme z paměti. A to například znamená, že nadhodnocujeme dramatické a výrazné události, kterým se věnují média. Snadno nás tak může ovládnout ochromující strach z letecké katastrofy nebo teroristického útoku, přestože je mnohonásobně pravděpodobnější, že zemřeme na obyčejný infarkt.

Jinak reagujeme na různě "zarámované", čili odlišně emočně prezentované informace. Tento princip je hojně využíván nejen v poplašných zprávách, ale mnohem častěji jako obchodní, marketingový a politický argument. Přitom platí, že pokud je tento "pozitivní, lidé mají tendenci riskovat, zatímco pokud je rámován negativně, lidé se riziku vyhýbají" (Tversky).

 

Dovolím si dva malé příklady prezentace faktů. Porovnejte si sami emoční náboj každé z vět, vyjadřujících tatáž statistická data. Která z nich na vás asi použije bankéř, který vás přemlouvá k podepsání půjčky?

 

 

Podobného principu se dá využít i jinak, například v prezentaci buď dobré, nebo hrozivé bezpečnostní situace v ČR.

 

 

A jak že ta víra ovlivňuje naše přesvědčení? Racionalitu a schopnost kritického úsudku ovlivňuje víc než je zdrávo. Mnoho vědeckých pokusů takové zkreslení potvrzuje.

David McRaney cituje analýzu badatele Valdise Krebse, který se v roce 2008 zaměřil na souvislost volebních preferencí a nákupních trendů na Amazonu. Ukázalo se, že "Lidé, kteří už byli rozhodnuti podporovat Obamu, nakupovali knihy, ve kterých se Obama ukazoval v pozitivním světle. Lidé, kteří už měli jasno v tom, že Obamu rádi nemají, kupovali knihy, které jej představovaly spíš z negativního úhlu pohledu." Čili nehledali pravdu, nýbrž potvrzení vlastního názoru.

Ve starším známém výzkumu Charlese Lorda, uskutečněném na sklonku sedmdesátých let, bylo skupinám příznivců a odpůrců trestu smrti předloženo několik falešných studií. Z nich vyplývalo buď že počet vražd po zavedení absolutního trestu klesne, nebo naopak neklesne. "Každá studie vykazovala jasné nápadné logické chyby. Příznivci trestu smrti dostali studii jejich přesvědčení dokazující, potvrzující a druhou toto nepotvrzující. Odpůrci trestu smrti v opačném gardu. Výsledek byl tristní. Zastánci i odpůrci došli k závěru, že ta ze studií, která odpovídá jejich názoru, byla lépe vedena a je přesvědčivější, než je studie, která jejich názoru odporovala. Lidé postřehli chyby ve studii, která byla proti jejich názoru. Ve studii, která svědčila ve prospěch jejich názoru, je nepostřehli.

Jestliže studie svědčila ve prospěch jejich názoru, pak se přesvědčení posílilo. Jestliže svědčila proti jejich názoru , víru v jeho správnost to nijak neoslabilo. Krom toho se přesvědčení obou táborů po přečtení uvedených studií posílilo." (Koukolík)

Jednoduše shrnuto, věří-li člověk na spiknutí třeba okolo 11. září, pak sdílí zpravidla automaticky každý obrázek/video či prohlášení, které potvrzuje jeho víru, i když může být daný hoax sebevíc hloupý a naivní. Málokdo zkoumá, zda nejde o evidentní lež, potvrzuje-li jeho názor. 

 

Takže co s tím?

Kromě všech nutných dovedností, kterými se můžeme pokusit proklestit džunglí lživých a zavádějících informací, je dobré vědět i o dalších vlivech, které nás ovlivňují v úsudku. A pokusit se jim – i když to dá zatracenou práci – alespoň trochu vzdorovat.  

Cookies

Na našich stránkách využíváme cookies. Slouží ke zlepšení naší práce.