18.03.2017, 19:28

Karel Křivan: Šlichta dnes není šlichta ale alternativní jídlo. Opravdu?

Hádáme se s lidmi, které neznáme o věcech, kterým nerozumíme

Karel Křivan: Šlichta dnes není šlichta ale alternativní jídlo. Opravdu?
Zdroj: ČTK/PA/Niall Carson

Sociální sítě připomínají situaci, jako kdybyste seděli doma a měli možnost on-line přenosu z jakékoli hospody, kadeřnictví nebo obýváku s tím, že do diskuse můžete kdykoli vstoupit. To samozřejmě vede k tomu, že se hádáme s lidmi, které neznáme a na kterých nám vlastně ani nezáleží. Čteme-li jak někdo píše „sešívky hrají zase tužku“, okamžitě reagujeme podle toho, zda naše srdce patří Edenu nebo Letné. Nemůžeme mnohdy ani tušit, zda autor věty to myslel jako výsměch či smutný povzdech zklamaného fandy. Neznáme kontext. To je hlavní průšvih diskusí na sociálních sítí. A na to volně navazuje další příčina častého nedorozumění: každý si pod určitým slovem představujeme něco jiného. Nejen tam, ale i v médiích jsou častá tato tři slova: propaganda, alternativní, elita.

Nesouhlasíme-li s něčí kampaní či hodnotami, řekneme jednoduše, že je to propaganda. Což má okamžitě nádech čehosi nekalého, manipulativního, z temného centra řízeného. Ti hodní komunikují, vysvětlují nebo pracují jako koučky smyslu života. Propagandu naopak dělají lobbisté, politici (té špatné strany) nebo zlý průmysl (hlavně farmaceutický). Přitom cíl je stejný: přesvědčit druhé o své pravdě. Protože na více názorů není v tom našem světě místo.

Alternativní bylo ještě před pár lety parádní slovo. Znamenalo to názor, který nejde s proudem, který je odvážný, nabízí jiný pohled, ale nejedná se o nic s negativním znaménkem. A tak se ho chopili různí pološílenci, Láďové Hruškové zahraniční politiky a vůbec lidé mimo. Ale ne mimo, protože by více přemýšleli, měli více informací nebo svobodnější myšlení. Jen se vyjadřují, tudíž jsou. Proč bych tedy nemohl mít alternativní názor na jadernou energetiku nebo léčbu rakoviny. Že i proto, abych uvařil česnečku potřebuji alespoň minimální znalosti o kuchyni, mě nezajímá. Moje odporná břečka není nepovedená, ale alternativní polévka.

Nikdo dnes nemáme rádi elitu. Všichni jsme obyčejní lidé, protože přeci NHL taky spíš vyhraje výběr z Kardošovi Řečice (omlouvám se tamním rodákům, ale velmi dlouho mi trvalo, než jsem si jejich město zapamatoval a to ho rád používám) než Jarda Jágr. Přitom málokdo z nás chtěl být v dětství obyčejní člověk. Když jsme si hráli na popeláře nebo řidiče autobusu, tak to bylo proto, že jsme to považovali za nejlepší povolání na světě, ne proto, že bychom se chtěli ztratit v davu. Elity mají samozřejmě svoje chyby a mnohdy přivedly tento svět do pěkného maléru, to ale neznamená, že být výjimečný a úspěšný je něco zavrženíhodného.

A tak vedeme na sítích alternativní propagandu proti elitám, aniž cokoli víme o propagandě, zastáváme většinové názory a vynikáme akorát ve schopnosti udělat ze sebe šaška vícekrát než jiný diskutér na fejsbůku. Stejně jako špičkový hokej není pro každého ani veřejná diskuse nesedí všem. To neznamená, že si nemůžeme jít zahrát nebo zakřičet na staďák. Ale nevěřme pak tomu, že jsme stejní jako zlatí hoši z Nagana. Nejsme. To oni jsou sportovní elita. Zlaté medaile nepadají z nebe. Obyčejní hokejisté je nikdy nevyhrají. Musíte mít talent a pracovat víc než ostatní. Plus to štěstíčko, ale to ponechme Radovi a Spartě.

Neshodneme-li se na začátku, tedy v tom, co myslíme tím, co říkáme, nemáme šanci vést smysluplnou diskusi. Tak daleko zpátky jsme došli ve světě, kde za nás roboti budou vykonávat všechno, co nechceme dělat my. Asi právě proto.

Cookies

Na našich stránkách využíváme cookies. Slouží ke zlepšení naší práce.