15.04.2017, 20:28

Karel Křivan: Žádný lajk je dobrý lajk

Mnohem nebezpečnější než sám fakt, že někdo vytváří dezinformace, je naše bezmyšlenkovitost, s jakou pracujeme s informacemi my sami. Přečteme si titulek článku na Facebooku a hned sdílíme. Vidíme zajímavou fotku a už přidáváme palec nahoru. A pádíme dál k jinému tématu.

Karel Křivan: Žádný lajk je dobrý lajk
Zdroj: Eugène Delacroix - Le 28 Juillet. La Liberté guidant le peuple

Práce se slovy a obrazy patřila a patří k práci PR poradců. Všimněte si například, že my již nevedeme války ale kampaně. To ti druzí, ti ničemní válčí. Ale zase, stačí se začíst do Švejka, kde „fejkuje“ poručík Dub, když rakouské zničené zbraně vydává za zabavenou ruskou kořist. Propaganda a blbost, jak se to rýmuje.

Náš laxní přístup k informacím, které sdílíme, není nebezpečný jen v tom, že si zaneřáďujeme vlastní mozek nesmysly. Ty nesmysly z té hlavy už nedostaneme, že. Ale tím, že nepřemýšlíme nebo málo přemýšlíme, když posouváme dál do světa určitou zprávu, ovlivňujeme další. Když si to třeba uvědomíme a zjistíme, že jsme naletěli, jen nad tím mávneme rukou. Ale budeme-li zásobovat svět určitou náladou, pak si toho všimnou PR poradci politiků. A řeknou jim: Hele, lidi si myslí, že žáby jsou dobré. Dejme na billboardy, že zařídíme více žab do našich tůní. Problém pak nastane, když se nejedná o prkotinu.

O nebezpečí špatných slov vyřčených veřejně píše Stefan Zweig ve své úžasné studii politika Josepha Fouchého. „Vina francouzských revolucionářů není tedy v tom, že by se opájeli krví, nýbrž v tom, že se opájeli krvelačnými slovy. Dopustili se té pošetilosti, že ve snaze nadchnout lid a dokázat sami sobě svůj radikalismus vytvořili krvežíznivý žargon a neustále fantazírovali o zrádcích a popravišti. Ale když pak lid, opojený, opilý, posedlý těmito zběsilými, provokujícími slovy, skutečně požaduje „energická opatření“, jejichž nezbytnost mu byla tak zdůrazňována, nedostává se vůdcům odvahy, aby se proti nim vzepřeli: musí stínat gilotinou, aby se nezdálo, že jejich řeči o gilotině byly lživé. Jejich skutky musí nutně dohánět jejich zběsilá slova. Dochází pak ke strašlivým závodům, protože v této honbě za přízní lidu se nikdo neodváží zůstat pozadu za ostatními.“

Jistě na Václaváku ještě nestojí gilotina, ale přeci jen. Nejsou to jen oni, ti mocní, ať viditelní či skrytí, kteří určují, co si máme myslet. To my jim, třeba na sociálních sítích, určujeme agendu. Tam hledají jejich PR týmy inspiraci pro volební kampaně. Víme, že s hořícími sirkami nesmíme do seníku. Ale bez obav s nimi řádíme na Facebooku.

Dvakrát měř, jednou řež, říkal mi děda truhlář. Chtělo by to lehčí prsty při sjíždění sociálních sítích. Nejde o to, co tam píší Rusové. Stačí, co tam blábolíme my sami. Modleme se, aby nás nějaký následovník francouzských revolucionářů nevzal za slovo.

Cookies

Na našich stránkách využíváme cookies. Slouží ke zlepšení naší práce.