22.04.2017, 14:24

Karel Křivan: Bez elit nikam nedojdeme, jedině plnou parou vzad

Jestli má PR většiny tuzemských politických stran něco společného, pak je to záporný vztah k elitám. Slovo elita dokázalo vytlačit do mediálního zapomnění i takové šmejdy.

Karel Křivan: Bez elit nikam nedojdeme, jedině plnou parou vzad
Zdroj: Pixabay

Šmejdi byli (jsou?) takoví ti vykukové, kteří pod záminkou výletu na Hlubokou prodávali účastníkům zájezdu hrnec za pět tisíc s pokličkou za deset. Dnes, chce-li kandidát zaujmout onen mýtický prostý lid, musí se distancovat od elit. Především od těch mediálních - což činí nejinak než s jejich mediální pomocí. Rozšířenou verzi svého antielitářství pak podává na sociálních sítích, neboť média ho cenzurují. Čti: nenechají ji/ho tam plácat deset minut co chce.

Je prazvláštní toto antielitářství v zemi, kde se největším Čechem stal Karel IV., hoch od narození elitní, napsáno slovníkem onoho prostého lidu - borec z politické ligy mistrů. A i skutečný vítěz, který nevím proč nevyhověl pravidlům, Jára Cimrman, byl všechno možné, jen ne málo elitní. Onen odpor k elitám pramení zřejmě z nedůvěry většiny lidí ke způsobu řízení věcí veřejných. Lidé tak nějak cítí, že ti, kteří by měli vést a měli by vědět kudy dál, ani netuší, kde hledat cesty.

Takže tu máme takové popření smyslu politiky v tom našem malém politickém PR rybníčku. Ti, kteří chtějí naše hlasy a pak peníze pod slibem, že vědí nejlépe kam půjdeme, se nás sami ptají kam chceme jít, a že nás tam pak zavedou. Otázka ale je, k čemu potřebuji průvodce na cestě, kterou nezná a chce po mně, abych mu ji ukázal. PR stratégové tak dělají ze svých svěřenců onoho Bystrozrakého z pohádky Járy Cimrmana, který se jako průvodce nabízí, byť nerozezná trpaslíka od obra.

Pláč intelektuálů, těch skutečných i virtuálních, nad tím jak málo jim lid naslouchá, ale také není nic nového. Rakouský spisovatel Robert Musil, jistě elitní intelektuál své doby, se v eseji z roku 1931 „Literát a literatura“ ptá, „proč je dnes oslovení literát nadávka“. A dále píše o tom, jak se literáti nevěnují skutečnému životu, ale zprávám o něm. Zde je jádro problému. Lidé žijí jiný život, než jaký je jim předkládán v médiích. Mají jiné starosti než řešit nuance politické korektnosti a společné záchody považují za pitomost. Mají strach, a to poslední o co stojí, je slyšet pražského hipstera, jak jim nadává do všemotných „xyfobů“. Vyhodnotili-li si PR týmy českých politiků, že odpor vůči televizním mluvícím hlavám přinese jejich chlebodárcům hlasy, pak našli ideálního nepřítele. Elitních lidí není moc, jsou divní, většinou nosí brýle, světa se nebojí, nýbrž ho chtějí objevovat a ještě se s tím netají. Musíme bohužel říct spolu s Cimrmanem „Neplačte, sami jste si to zavinili.“ Ale to je na jiný text.

Stejně jako někdo umí lépe běhat nebo počítat, jsou mezi námi tací, kteří bystřeji vnímají chod světa. Hodíme-li je do jednoho pytle se všemi těmi televizními experty, kteří hovoří o ekonomice, aniž by kdy strávili alespoň hodinu skutečným prodejem čehokoli, pak ztratíme jako společnost schopnost orientace ve světě. Nebudeme ale první generace.

Další elitní intelektuálka Bertha von Suttnerová napsala v roce 1912 esej Barbarizace vzduchu, ze které mrazí i po sto letech. Zjednodušeně řečeno v ní píše o tom, že je ještě čas (tehdy), aby se mocnosti domluvili na zákazu používání zbraní ve vzduchu. Správně se domnívala, že nejde zastavit zbrojení na souši a na vodě, neb vlády se nezbaví armád. Ale protože ve vzduchu se ještě neválčí, je možné se domluvit, aby to tak zůstalo. O tom, že neuspěla, víme. Ale také díky ní víme, že ne všichni lidé jsou barbaři.

Jsou-li komunikační strategie politických stran postaveny na útoku proti elitám, je to lež a chyba. Lež proto, že autoři těchto strategií jsou nebo chtějí být oněmi elitami, ať už si za tím slovem představujeme každý trochu něco jiného. A chyba proto, že bez lidí, kteří jsou vnímavější ke změnám světa více než ostatní, opravdu nikam nedojdeme. Leda tak po starých prochozených cestách ..... zpátky. Jak daleko to uvidíme.

Cookies

Na našich stránkách využíváme cookies. Slouží ke zlepšení naší práce.