27.06.2017, 20:58

Sdílení fotografií na sociálních sítích: Na co si dát pozor?

Můžete si dát fotografii z internetu na svůj blog? Nebo facebookový profil? Co si můžete dovolit v diskusi pod článkem nebo na videu pro YouTube? V našem seriálu Právo a internet objasňujeme nejčastější problémy spojené s právem ve světě nových médií.

Sdílení fotografií na sociálních sítích: Na co si dát pozor?
Zdroj: ČTK/WAVEBREAK

Sdílení fotografií na sociálních sítích zažívá v posledních letech revoluční rozmach. Ještě před několika lety bylo běžné se s přáteli dělit o zážitky pomocí klasických papírových fotoalb, dnes se tak již děje sdílením fotografií skrze sociální sítě. To s sebou nevyhnutelně přináší i určité právní otázky související s pravidly tohoto sdílení.

Jednou z nich je např. otázka, které fotografie mohou uživatelé sdílet a které naopak nesmí, a to ať už z důvodů zákonných pravidel či pravidel jednotlivých sociálních sítí.

Zaměřme se např. na problematiku sdílení fotografie, na níž je zachycena jiná osoba než ta, která hodlá fotografii na sociálních sítí sdílet. Může jí tato osoba bez dalšího vložit na tuto síť?

Dle občanského zákoníku lze rozšiřovat podobu člověka pouze s jeho svolením. V případě, že tedy kdokoliv nahrává na sociální síť takovou fotografii, aniž by k tomu měl souhlas osoby vyobrazené na fotografii, porušuje tímto sdílením její osobnostní práva.

Opačná situace je v případech, kdy osoba sama nahraje takovou fotografii na sociální síť, případně udělí souhlas třetí osobě ke sdílení fotografie, na níž je zobrazena. V případech sdílení fotografie či udělení souhlasu k jejímu sdílení na sociální síť totiž uděluje osoba zároveň souhlas k rozmnožování a rozšiřování fotografie obvyklým způsobem, který mohla vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat.

Sdílí-li tedy kdokoliv na sociální síti svou fotografii, měl by důvodně předpokládat, že tato fotografie může být následně sdílená dalšími uživateli. Nahráním fotografie do této sítě tak dává zároveň i automatický souhlas k tomuto případnému „řetězení“ sdílení ostatními uživateli. Ostatní uživatele sociální sítě si tedy mohou fotografii stáhnout, sdílet na svůj profil, či přeposlat jiné osobě.

Právo však zároveň stanoví jasné limity tohoto šíření, a to slovním spojením „obvyklým způsobem“ společně s aspektem „rozumného předpokladu rozšiřování“. Je tedy zřejmé, že fotografie by neměla být zneužita např. zobrazením na zcela odlišných internetových stránkách nebo sítích. Takovéto rozšiřování totiž osoba nemohla v době sdílení či udělení souhlasu rozumně předpokládat, a zároveň se nejedná o zcela obvyklý způsob rozšiřování. Osoba tak může např. rozumně předpokládat, že její fotografie bude sdílená v rámci sítě, avšak nikoliv mimo ní.

Je samozřejmě nutné brát v potaz i další prvky rámce osobnostních práv, a to ochranu cti a lidské důstojnosti osoby. Bude-li tedy fotografie osoby dále šířena dehonestujícím způsobem (v určitých případech se může jednat například o přihlášení fotky do zesměšňující soutěže, karikování fotografie), má osoba právo se proti takovému jednání bránit.

Jaké však právo nabízí prostředky, dojde-li již k takto neoprávněnému šíření fotografie, případně k její karikaci, či jinému podobnému zásahu, u něhož má osoba oprávněný pocit, že bylo zasaženo do sféry její osobnosti?

Dle občanského zákoníku se lze domáhat toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno a byl odstraněn jeho následek. To ve faktické rovině znamená domáhat se vymázání takto šířeného obsahu. Zároveň vzniká poškozenému právo na náhradu škody, lze-li jí vyčíslit, a v neposlední řadě nárok na nemajetkovou újmu, která v sobě zahrnuje i odčinění duševních útrap, které byly osobě tímto zásahem způsobeny.

Výjimka pro pořizování a sdílení fotografií je obecně zákonem stanovena pro případy, kdy určitá osoba veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu, to platí taktéž při pořizování fotografie pro vědecké, umělecké a reportážní účely. Není tedy nutno při pořizování a sdílení umělecké fotografie větší skupiny osob obstarávat souhlas každé z nich, podobně jako není nutné žádat o souhlas osobu, která vystoupila na veřejném prostranství s cílem oznámit svůj volební program.

V potaz je nutno vzít taktéž autorskoprávní ochranu. Fotografie je dle autorského zákona dílem, a jako taková podléhá autorskoprávní ochraně. Nelze tedy např. volně stáhnout sdílenou fotografii a použít ji pro komerční účely.

V drtivé většině případů je na sociálních sítích taktéž zakázáno sdílet obsah, který je nenávistný, vyhrožující, pornografický, vyzývající k násilí, obsahující nahotu či zobrazující násilí.

V rámci běžných sociálních sítí je sdílení fotografií, které porušují výše uvedené podmínky trestáno tzv. „bannem“, kdy je uživateli na určitou dobu jeho účet deaktivován. Do centra dění se však může dostat i právo trestní, v případech, kdy sdílená fotografie např. vyzývá k násilí vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, případně se lze dopustit trestného činu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob.

Problematika, která by neměla být v souvislosti se sdílením fotografií taktéž opomenuta, je otázka ochrany osobních údajů. Osobním údajem je jakákoliv informace týkající se osoby, z níž lze přímo či nepřímo tuto osobu identifikovat, tudíž i její fotografie.

Je tedy na místě přistupovat ke sdílení fotografií s určitou opatrností a nesdílet fotografie, k jejichž sdílení nemá osoba souhlas vyobrazených osob. Zároveň v případě jakéhokoliv nadstandardního využití sdílené fotografie brát v potaz, že osoba může jednat nezákonně a zasahovat do práv osob na fotografiích zobrazených. V neposlední řadě je třeba upozornit na zákaz sdílení fotografií, které by mohly být posouzeny jako nemravné, urážející apod.

Zdroj: David Szostok, PwC Legal

​Autorem článku je David Szostok, právník mezinárodní advokátní kanceláře PwC Legal.

Cookies

Na našich stránkách využíváme cookies. Slouží ke zlepšení naší práce.