Kauza Nový Prostor: Proč odešla redakce a co bude dál?

22.12.2016 12:06

K aktuální kauze poskytli MediaHubu komentáře Dagmar Kocmánková, vydavatelka Nového Prostoru, a mediální analytik Štěpán Kotrba.

Do nového roku vstoupí časopis Nový Prostor s novou redakcí. Rozpuštění staré redakce vyvolalo pozdvižení: spolek Krisa zveřejnil otevřený dopis, ve kterém hovoří o Novém Prostoru jako o "sdíleném statku svého druhu, který by měl podléhat veřejné kontrole", a vybízí vydavatelku Dagmar Kocmánkovou, aby si nasypala popel na hlavu a přijala redakci zpátky. Ta s tím nesouhlasí a odpověděla také otevřeným dopisem, ve kterém prohlašuje: "Bohužel, náš právní řád žádný takový pojem jako "sdílený statek svého druhu" nezná." Události se obsáhle věnují také internetové servery A2larm a Deník Referendum, které podporují bývalou reakci.

Oslovili jsme Dagmar Kocmánkovou i bývalého šéfredaktora Tomáše Havlína. Ten se ovšem MediaHubu i po několikeré urgenci neozval, proto jsme o názor požádali mediálního analytika Štěpána Kotrbu. Jejich odpovědi vám přinášíme v našem článku.

 

Dagmar Kocmánková: Kampaň proti Novému Prostoru vedou bývalí dopisovatelé

Za koncem staré redakce nejsou názorové neshody, ale administrativní překážky. A jde také o peníze -dopisovatelům, napojeným na bývalou redakci, vyschnul penězovod, a to se jim nelíbí, uvádí Dagmar Kocmánková, vydavatelka a jedna ze zakladatelek Nového Prostoru.

 

Dagmar Kocmánková s prodejkyní Nového Prostoru. (Foto: Nový Prostor)

 

Proč jste se rozhodla komentovat obměnu redakce až v lednu? 

Oznámení o výměně redakce jsem nejdříve chtěla podat našim čtenářům v našem časopise.

 

Můžete uvést některé z důvodů? 

Nešlo o názorové neshody, ale překážky v první řadě administrativně-byrokratické. V květnu tohoto roku měla naše organizace společnou víkendovou akci, kde jsme na základě SWOT analýzy formulovali dlouhodobější cíle organizace. Kmenoví redaktoři přišli s požadavkem změny externích autorských smluv na smlouvy pracovní. Úkolem, který si naopak odnesli, bylo vypracování koncepce časopisu, který bude dále doplněn grafickou změnou layoutu od nového roku. Oni svůj úkol nesplnili, já ano. Připravila jsem standardní pracovní smlouvy pro redaktory a doplnila je také o nové návrhy autorských smluv (při přípravě knižního vydání Sternových fejetonů, dříve publikovaných v NP, se ukázalo, že autorské smlouvy, které máme sepsané s autory, nedovolují opětovné publikování). Texty smluv vyvolaly v redakci bouři. Redaktoři je odmítali podepsat s tím, že mají mnoho stránek, jsou pro ně příliš zavazující a budou mít méně peněz kvůli odvodům zdravotního a sociálního pojištění. Nakonec šéfredaktor časopisu podal výpověď, což také avizoval v úvodníku Nového Prostoru 486. V průběhu podzimu jsme se to snažili vyřešit, ale bylo těžké se domluvit na pravidlech a pro mne bylo velice obtížné fungovat bez šéfredaktora.

 

Na webu zmiňujete, že jste byli nuceni začít platit DPH. Tato povinnost už ale trvá několik let…

Změna zákona o sociálních službách a další vývoj nás dovedly do oddělení prodeje časopisu v  neziskové organizaci do hospodářské činnosti, tím jsme se následně stali plátci DPH. Předtím byl prodej časopisu zařazen jako pracovní terapie a byl součást sociální služby.

 

Podle čeho jste vybírali nového šéfredaktora? 

Pan Štěpánek v Novém Prostoru před mnoha lety jako šéfredaktor začínal, jde tedy v jistém smyslu o návrat ztraceného syna. Za jeho působení jsme byli týdeník a prodávali jsme tolik, kolik dnes za 14 dní.  Z Nového Prostoru odešel do Metra, iDnes.cz, aktualne.cz, deník Metro, vedl časopisy masooo! a naposledy Maxim. Byla to spíše náhoda. Neměla jsem čas na výběrové řízení. Ostatně ani členové minulé redakce neprošli výběrovým řízením.

 

Co si od nové redakce slibujete? Kvalitnější články, více čtenářů, lepší finanční výsledky?

Vycházíme z toho, že vztah mezi prodejcem NP a jeho čtenářem je zcela unikátní a neopakovatelný. Prodejce NP není anonymní paní v trafice, od které si kupujeme noviny. Je je paní nebo pán s konkrétním osudem a poselstvím, které dává všem najevo - stojím tu, protože mám problém a potřebuji pomoc. Z toho vyplývá, že překročí-li kupující bariéru a přijde k prodejci a časopis si od něj koupí, předpokládáme, že mu ten člověk není lhostejný. Že jej zajímá jako člověk. Proto bude nová koncepce časopisu mnohem více akcentovat prodejce a promítat do svého obsahu jejich svět, přání, příběhy a osudy. Vznikne nová rubrika, věnující se jen prodejcům, v rámci které se o zásadní část obsahu postarají sami prodejci. Ať už coby průvodci po svých rodných městech, tak coby redaktoři zpovídající známé osobnosti nebo třeba coby filmoví recenzenti. Chceme akcentovat jedinečnost NP nejen coby sociální službu, ale také coby ojedinělý novinářský projekt.

 

Chystáte také změny ve filozofii časopisu, novinky?

Součástí téhle nové koncepce je i start nového facebookového profilu, kde plánujeme zachycovat příběhy, třeba i jen drobné útržky, života prodejců na kameru. Na profilu je už ke zhlédnutí několik krátkých dílů "nedělní poesie", kdy si prodejce vybere sobě blízkou báseň některého ze současných českých autorů, odrecituje ji a následuje společné setkání s autorem. Právě ve stavění mostů mezi prodejci a zbytkem společnosti vidíme jednu z neopakovatelných vlastností tohoto projektu. 

Celá tato koncepce byla měla vést k tomu, že prodejce představíme lidem jako jedinečné osobnosti s jedinečnými osudy. A věříme, že tohle je jeden z nástrojů, který pomůže k začleňování prodejců zpět do života, jaký by si přáli. Tedy i života a do světa, kde jsou bráni vážně a kde je slyšet jejich hlas. Nechceme dělat z prodejců laciné postavičky sloužící k pobavení okolí. Mezi nimi je velké množství kreativních a nadaných lidí, kteří ze své vlastní vůle chtějí vstoupit do veřejného prostoru a třeba tak i v druhém plánu pomoci svému vlastnímu prodeji. Určitě se jako čtenáři budete koukat na prodejce ve své ulici jinak, když si v novém čísle přečtete rozhovor, který prodejce vede se s významnou osobností. Od vzniku naší organizace přinášíme nové metody práce s lidmi bez domova, jako první jsme vydali Adresář služeb lidem bez domova, který dodnes vydává Centrum služeb Praha, byli jsme iniciátory vzniku v česku prvního divadla lidí bez domova Ježek a Čížek.

 

Jak se prodejcům tento model zamlouvá? A co když budou chtít pouze prodávat?

Účast každého prodejce na těchto aktivitách je dobrovolná. Vztah mezi prodejcem a redakcí je postaven na vzájemném respektu, který se projevuje třeba i tím, že prodejci budou mít možnost své vlastní příspěvky před otištěním autorizovat. Věříme, že tohle je funkční a kreativní cesta, jak začleňovat vyloučené lidi zpět do společnosti a že ve výsledku je odměněn i čtenář tím, že si koupí časopis, který na trhu nemá obdoby a dá mu nahlédnout na svět zcela jedinečnou optikou. Kromě rozšíření části časopisu o část prodejců chceme zachovat všechny podstatné parametry toho, co dělá NP zajímavým - ať už jsou to neotřele podaná témata, která se jiným nemusí hodit do krámu nebo isnpirace a spolupráce s více než stovkou street-paperů po celém světě. 

 

Spolek KRISA se vůči vašemu postupu ostře vymezil, píší například: „Nový Prostor nepovažujeme za standardní, na zisk orientovanou firmu, do jejíchž procesů veřejnosti nic není, ale za sdílený statek svého druhu, který by měl podléhat veřejné kontrole.“ (otevřený dopis i reakci Dagmar Kocmánkové naleznete na stránkách Nového Prostoru)

Jsou to vskutku radikálové. Vedle toho, že mě pobavily požadavky i jejich pořadí (nejdříve mám zveřejnit důvody výpovědi redakci a pak je přijmout zpět) vidím jako zvlášť pozoruhodnou logickou konstrukci celého otevřeného dopisu platformy KRISA. V zásadě ji chápu takto: „my vás považujeme za sdílený statek svého druhu, tak se podle toho koukejte chovat - a o tom, co ten pojem znamená, rozhodujeme my, je to přece náš pojem“. 

Kampaň v internetových médiích a na sociálních sítích nevede většinou přímo redakce, ale naši bývalí externí dopisovatelé, tedy nezřídka nejbližší spolupracovníci bývalé redakce. Jména jako Alena Zemančíková, Apolena Rychlíková, Rad Bandit, Pavel Šplíchal… znám z našich výplatnic honorářů. Naprosto chápu, že pokud se penězovod uzavřel, jsou tito lidé naštvaní.

 

A co na vzniklou situaci říkají sami prodejci?

S našimi prodejci jsem v každodenním kontaktu. Z událostí posledních dní bohužel vyplývá, že někdo (dle tvrzení našich prodejců, snad i bývalí redaktoři) naše prodejce cíleně obchází na prodejních místech a říká jim, že Nový Prostor končí. Dokážete si představit, co to lidem, kteří jsou na prodeji časopisu závislí, dělá.

 

 

 

 

Štěpán Kotrba: Ať vznikne nový Nový Prostor

Mediální analytik Štěpán Kotrba s výměnou redakce nesouhlasí, nemyslí si ale, že by byla další spolupráce s Novým Prostorem možná – přivítal by spíše vznik konkurenčního projektu.

 

Štěpán Kotrba (Foto: Facebook)

 

Paní Kocmánková uvádí v otevřeném dopise organizaci KRISA, která výměnu redakci kritizovala: „Na základě přijatého zákona č. 108/2006 o sociálních službách a prováděcí vyhlášky č. 505 k tomuto zákonu byla vydavatelská činnost a prodej časopisu Nový Prostor v rámci neziskové organizace Nový Prostor převedena z hlavní činnosti do činnosti hospodářské a stali jsme se plátci daně z přidané hodnoty.“

Tento argument je pro výměnu jedné redakce za druhou redakci absurdní. Za sebe mohu říct, že se pokusím iniciovat hloubkovou kontrolu hopodaření této "neziskovky" u jejích největších sponzorů. Ta argumentace mi silně zavání nepoctivostí, manipulací.
 

Proč podle vás bylo nesprávné redakci rozpouštět?

Pokud je cílem vytvořit kvalitní obsah, který zaujme cílovou skupinu těch, kteří koupí časopisu pomohou bezdomovcům a sociálně handicapovaným se začlenit do společnosti, zároveň informují o nich a jejich příbězích či osudech, redakce dlouhodobě svůj úkol splnila na jedničku. Pokud by ovšem redakce vytvářela časopis, který by nikdo nechtěl a prodejcům by zůstával, to by problém byl. Nevnímám ale, že by šéfredaktor zkrachovalého časopisu Maxim byl řešením... Byla doba, kdy byl Nový prostor plytký časopis plný PR článků o celebritách druhého řádu s podprahovou křesťanskou propagandou. V roce 2015 byl  průměrný prodaný náklad okolo 16 tisíc kusů za číslo, vždy precizně autorsky i graficky odvedené. A to je velmi slušný výsledek na časopis, přinášející přeci jen docela bohatým Pražanům a Brňanům sociální a společenské problémy (bezdomovectví, chudoba, sociální vyloučení) namísto článků o celebritách, šminkách a jídle .

Na podporu redakce vznikl spolek Krisa, který Nový Prostor považuje za "za sdílený statek svého druhu, který by měl podléhat veřejné kontrole", požaduje "přijetí původní redakce zpět do Nového Prostoru" a "záruku autonomie redakce".

Veřejné kontrole musí podléhat jakákoliv společnost, požadující na svou činnost veřejné peníze. Tedy určitě zapsaný ústav, pobírající granty. Nový prostor je příjemcem grantů Hlavního města Prahy a dalších veřejných zdrojů - například z ministerstva práce a sociálních věcí. A já se budu ptát politiků, kteří jsou zodpovědní za vložené peníze do tohoto projektu, jak kontrolují jimi podpořenou činnost spolku a efektivitu vynaložených prostředků veřejnosti. A není jich málo. Více než tři čtvrti milionu v Praze, více než půl milionu v Brně. Nový prostor není nic jiného, než redakce a distribuce streetpaperu. Nevykonává jinou činnost. Nechápu tedy, proč by měla být hlavní činnost  tohoto "ústavu" hospodářskou činností mimo rámec "hlavní činnosti". Netuším pak, co je "hlavní činnost" a proč se spolek z roku 2014 (po nabytí účinnosti NOZ) potichu změnil na "ústav" roku 2015. Smutné je, že Nový prostor je přidruženým členem Asociace společenské odpovědnosti. A vlastní společenskou odpovědnost vůči klientům, autorům i redaktorům si tak nějak nepřipouští. Cílem sociální služby je zastavení ekonomického a společenského propadu klientů, ne politický zájem či preference, ani jiné soukromé cíle. Způsob komunikace vydavatele vzbuzuje moje velké pochybnosti o odpovědnosti vůči veřejnosti i o pravých důvodech výpovědi stávající redakce.

 

Jaké řešení byste navrhoval?

Nemyslím si, že by byla možná spolupráce redakce s vydavatelkou po tom, co se stalo. Za ideální bych viděl silné vydavatelství, které by angažovalo pro neziskový projekt stávající redakci, garantovalo její nezávislost, určilo by veřejně cíle a limity a spustilo konkurenční časopis s výraznou marketingovou podporou. Možnost křížového financování uvnitř vydavatelského domu či vznik neziskovky a její dotování by pomohl udržet službu stabilně aktivní. Redakce ať dělá co umí, na DTP, tiskárnu a distribuci nemá know how jen paní Kocmánková. Ta ať dělá také co umí.
 

Podobný obsah