Erik Best: Když vám nefunguje základní mediální byznys, anglicky mluvící čtenáři vás nezachrání

18.2.2016 00:06

Erik Best už 24 let vydává pro anglicky mluvící cizince v Česku denní zpravodaj Fleet Sheet. Jaké zprávy z Česka zajímají cizince? Proč je těžké se na trhu, který před lety vytvořil, uchytit a proč se nebojí konkurence, která se mu s velkou parádou nyní objevila?

 

Teď v únoru spustilo Echo24 novou službu s názvem Bussiness Monitor 24. Jde o jednoduchý denní zpravodaj, který i komentovanou formou přináší nejdůležitější informace z českých médií v českém a anglickém jazyce. Na první pohled je to v podstatě kopírka vašeho bulletinu Fleet Sheet, který na podobném principu funguje čtyřiadvacet let.

Konkurenčních projektů za tu dobu vzniklo opravdu hodně, ale zatím se ukázalo, a v případě majitele Echa to nejspíš nebude jiné, že všichni vůbec nepochopili situaci na trhu. Pokud je to snaha vydělávat, tak brzy zjistí, že ten trh je neuvěřitelně malý a není moc příležitostí se na něm uchytit se ziskovým projektem. Mluvím teď hlavně o anglické verzi jejich služby. Mají-li ale jiný cíl, což se klidně může stát, tedy třeba jenom vytlačit konkurenci nebo získat nějaký vliv, a mají-li na to trpělivého sponzora, který je připravený tuhle aktivitu trvale z různých důvodů dotovat, pak to, samozřejmě může fungovat dlouho. V běžných ekonomických podmínkách se uživí ale dost těžko.

Obecně si myslím, že každý mediální dům, jedno jak je velký, musí mít nejdřív v pořádku svůj hlavní byznys, svou hlavní vlajkovou loď, která mu generuje zisk. Teprve potom na to můžete nabalovat různé vedlejší produkty, které budou tu hlavní činnost doplňovat, rozšiřovat a posouvat někam dál. Velmi často se ale u některých vydavatelů stává, že jim hlavní předmět činnosti moc nefunguje, není příliš úspěšný a pak zoufale hledají cesty jak najít nový úspěšnější produkt. Spouští se nové a nové věci, které ten hlavní produkt mají zachánit. Jenže, to nemůže fungovat. V takové situaci je Echo. Nevidím, že by jejich základní projekt byl úspěšný, takže si nemyslím, že uspějí i s tímhle svým vedlejším projektem.

 

Může to ale přeci jenom nějak ovlivnit váš zavedený byznys?

Vzhledem k tomu jak strašně malý ten trh pro anglicky mluvící čtenáře působící v Česku je, tak to má vliv vždycky. Zvlášť, když náš hlavní zpravodaj, tedy Fleet Sheet, vydáváme jenom v angličtině. Každý konkurent je cítit. Na jednu stranu je to jistá motivace neusnout na vavřínech, nepolevit, pořád přemýšlet nad tím, co náš čtenář chce, jak se vyvíjí jeho zájem. Myslím, že díky tomu jsme pořád na špičce. Není to ale lehké. Obecně ten trh, o kterém mluvím, dlouhodobě klesá. Konzumenti informací o Česku v angličtině jsou hlavně právníci, investoři a manažeři velkých společností. Jenže dochází k fůzím, spojování podniků a tím pádem i úbytku takových lidí. Ten navíc probíhá i přirozeně tím, jak jejich místa postupně obsazují čeští manažeři, kteří získávají u zahraničních investorů důvěru, jakou dřív neměli. Ale pořád nám ten náš hlavní byznys funguje, což je vlastně s podivem. Já jsem nečekal, že to budu dělat přes dvacet let, takže z tohoto hlediska si vůbec nestěžuji.

 

 

Jednu dobu se přitom zdálo, že anglicky mluvící cizinci jsou docela zajímavá skupina pro vydavatelský byznys, ale drtivá většina projetků zaměřených na ně nakonec skončila.

Musela. Jak už jsem říkal, trh se zmenšuje. A to vlastně ještě buďme rádi, že tu pořád nějaký je. V Německu ani neexistuje, stejně jako třeba ve Španělsku, protože to jsou jazyky, kterými se mnoho lidí domluví. Čeština je pro většinu lidí přiliš složitá a chtějí-li se ve zdejších poměrech tito lidé orientovat, potřebují někoho, kdo jim ty informace zpracuje a přeloží. Ale není to jenom o překladu, jak si možná v mé nové konkurenci myslí. Protože kdyby ano, tak by zahraničnímu investorovi stačilo, aby mu ráno asistentka přeložila titulní stránky novin.

Ono je to ale také o tom, vybrat, co je pro tyhle lidi důležité a předat jim to jazykem a pohledem na věc, kterému rozumí. Jako absolvent amerických škol nemám problém s většinou svých klientů najít společný pohled na věc a popsat to „společným jazykem“. To českým novinářům, pochopitelně, chybí.

 

 

Co je pro vaše čtenáře důležité? Co je zajímá?

Každého něco jiného. Třeba šéfa fabriky někde na venkově, který komunikuje jenom se svými odběrateli a mateřskou firmou, nezajímá skoro nic, maximálně tak změny v pracovněprávních záležitostech. Chtějí akorát vědět, zda budou moci i příští rok najímat Ukrajince a jestli není nějaký nový státní svátek. Oslovit takové lidi je zatraceně těžké. O něco lehčí je to s cizinci, které Česko zajímá jako takové a dělají strategičtější rozhodnutí, ke kterým potřebují vědět vše o vlivu aktuální politické situace na podnikání a na dlouhodobé investice. Ty třeba zajímá i jak se mění nebo nemění zahraničně-politická orientace téhle země.

Je zajímavé, že co se týče zpráv z byznysu, které jsou pro mé čtenáře užitečné, tak se dost mění zdroje, ze kterých čerpám. Mě samostnému to ukazuje, jak se mění české deníky. Dřív jsem bral ekonomické informace z Hospodářských novin nebo Mf DNES. Nyní dávám přednost spíš Právu. Mf DNES se posunula víc k mainstreamovému čtenáři a Hospodářské noviny mají sice pořád občas dobré články, ale ten jednosměrný výklad událostí je velmi dominantní. Já už jim říkám humanitární noviny a moc si z nich nevezmu. Ale já jim to samozřejmě neberu, protože to je prostě jejich styl, který snad mají promyšlený. Víte jak to je, všichni křičí, že chtějí nezávislá média, ale ve skutečnosti stejně jenom chtějí média, která říkají to, co chtějí čtenáři slyšet.

 

Kolik máte odběratelů svého zpravodajského newsleteru?

Vzhledem k nové konkurenci bych si to v tuhle chvíli nechal raději pro sebe. Určitě ale můžeme mluvit o tisících. Pořád je to každopádně dostatečný počet lidí na to, abychom se uživili a byli nezávislí třeba na inzerentech, protože jejich přízeň bývá vrtkavá. Stačí napsat něco nehezkého o jejich spřízněné firmě nebo straně či jednom politikovi a je jedno, že je to pravda, ale inzerent se naštve a odejde. Také chce inzerovat jenom v médiu, které sdílí jeho pohled na věc. No, nepotěší mě to, ale pořád jsem na tom tak, že to zvládnu.

Podobný obsah