Je dobře, když do sebe novináři šijí, říká zakladatel Hlídacího psa Ondřej Neumann

12.2.2016 00:01

Po roce a čtvrt na internetu by se podle posledních zpráv měl v březnu Hlidacipes.org překlopit do papíru, tedy začnete vydávat měsíčník.

Bohužel to tak rychle nebude. Přehodnotili jsme plány a vypadá to, že měsíčník přijde nejdřív na podzim. Chceme mít jistotu, že kvůli práci na papírové verzi neutrpí kvalita webu. Proto si nakonec ještě chvíli počkáme.

 

Souvisí to přesunutí termínu s nedávným odchodem Petra Holuba, který se u vás ohřál sotva měsíc a pak se vrátil do Echa24?

Nesouvisí, ale samozřejmě mít o jednoho autora víc je lepší než naopak.

 

Petr Holub je výrázná postava české žurnalistiky, bývalý šéfredaktor Respektu, takže, když jsme o jeho rychlé otočce informovali, vzbudilo to velký čtenářský zájem. Proč se u vás prakticky ani neohřál?

Měli jsem jiné představy o tom, jak psát a co psát. Usoudil, že v Echu mu bude líp.

 

 

Hlídací pes není v NetMonitoru, nemáme tak představu, jak je váš projekt úspěšný. Můžete nahodit nějaká čísla?

Máme jenom Google Analytics, takže nejde o úplně přesná čísla, ale teď jsme měli silný leden, který nám podle Google Analytics přinesl nějakých 200 tisíc návštěv a kolem 300 tisíc načtených stránek. Pro nás ale návštěvnost nehraje hlavní roli. To je důvod, proč na webu nemáme ani reklamy. Podvědomě by nás to táhlo k tomu, abychom měli co nejvíc kliknutí a vydělali víc na reklamě a to nechceme. To, co je podstatné a na čem Hlídací pes stojí, je nabízet nové informace čtenářům i ostatním médiím, vrhat do veřejného prostoru důležitá a nová témata.

 

Jaká témata považuje za svá nejdůležitější? Co si myslíte, že do veřejného prostoru přinášíte vy a ostatní média ne?

Dlouhodobě se věnujeme úbytku našich občanských svobod. Od samého počátku analyzujeme a píšeme o ruských zájmech v Česku – strategických i byznysových. Unikátní jsou i naše Pavučiny byznysu, ve kterých pomocí analytických nástrojů mapujeme vazby mezi ekonomickými subjekty. A v neposlední řadě jsme jediní, kteří se snaží soustavně upozorňovat na nebezpečnou situaci týkající se českých médií.

 

Hlídací pes vznikl v době, kdy se objevovaly nové projekty jako houby po dešti v reakci na vlastnické změny v českých médiích. Když si vás ale zařadím do linie Echo24 a Svobodné fórum, tak hodně vynikáte. Na svém webu kritizujete jak třeba Mf DNES, tak právě i tyto weby za jejich aktivismus.

Určitě jsme někde úplně jinde. Náš aktivismus se totiž netýká toho, že za někoho usilovně kopeme proti někomu, ale že vnášíme relevantní informace do veřejného prostoru. Pro mě je to takový návrat ke konzervativním hodnotám, tedy, že média by měla být hlídacím psem demokracie. Snažíme se měřit všem stejně – Babišovi i Kalouskovi. Snažíme se napravovat věci, které by se měly změnit, ale nechceme se vymezovat vůči někomu. O tomhle se bavím s vámi, stejně jako s Daliborem Balšínkem nebo Pavlem Šafrem. Ale i když jsem někde jinde, tak nevyčítám ani jim, ani vám, že děláte, co děláte.

 

 

Nejsou na vás naštvaní? Občas si totiž píchnete i do nás i do nich.

Snad ne. Respektive, neměli by. To, co tu obecně podle mě chybí, je mediální kritika. Nemyslím chyby, ty děláme každý, ale když někdo fauluje, jedna nebo druhá strana, tak je třeba na to upozornit a zaštěkat. Je dobře, když do sebe novináři šijí. Je to mnohem lepší, než když všichni mlčeli o faulech ostatních médií ze strachu, aby když oni něco provedou, tak aby jim to zase konkurence neomlátila o hlavu. Podle mě je to zdravé a pomáhá to i samotným novinářům, že ví, že jsou pod drobnohledem svých kolegů od konkurence.

Argumentační střety jsou tedy ku prospěchu věci. Horší by bylo, kdyby média byla všechna jenom na jedné straně barikády, to by bylo špatně. Takže já rozumím tomu a nemám s tím problém, když Pavel Šafr, který připouští, že je aktivistický novinář, šije do Mf DNES a vy pak zase šijete do Pavla Šafra. My jsme se ale rozhodli jít jinou cestou – cestou informací bez ohledu nato, že bychom měli nějaké vidění světa, za které bojujeme.

 

To vidění světa novinářů na různých stranách barikády mi přijde čím dál vyhraněnější.

Mnohá média fungují jako sebepotvrzovací. Já si něco myslím a přečtu si své médium proto, abych si potvrdil, že můj názor je správný. Tak dřív fungoval Respekt. Dnes je to třeba Svobodné fórum. Já rozumím tomu, že mnozí lidé odešli z velkých mediálních domů v reakci na vstup nových majitelů, protože se nechtěli stát aktéry případných byznysových nebo politických her, ale otázkou je, jestli nakonec jenom neskončili na jiné straně barikády. Ten odchod já ale obdivuji.

 

Pomineme-li menší mediální projekty, vytvořilo se nám tu prakticky pět mediálních skupin. Moje vize, kterou ale hodně lidí z branže nesdílí je, že to je ideální stav, kdy se těch pět mediálních skupin bude držet navzájem v šachu, nabízet různé mediální produkty a hlídat se.

Teoreticky by to mohlo fungovat, ale některé ty skupiny, podle mě mají společné zájmy. Ano, Soukup stojí ostře proti Babišovi, a Marek Dospiva se nijak netajil tím, že Penta si Deník a spol pořídila jako „atomový kufřík“. Ale třeba Blesk podle mě jde naopak Babišovi na ruku. Chápu váš koncept, že se média různých oligarchů a byznysových skupin mohou vyvažovat, ale zase já to prostě vidím jinak, já se nechci sebeutvrzovat na jedné straně barikády, já jako čtenář chci, abych měl ověřené a relevantní informace všude.

A samozřejmě je pro mě problém a to se prostě nemůžete divit, když vnímám ty velké byznysmeny v médiích jako potenciálně nebezpečné. A Andrej Babiš je ještě o jeden level výše. Byznysmen, politik, mediální mogul. My můžeme Andreji Babišovi věřit, že to všechno myslí dobře, ale co když se rozhodne, že to myslet dobře nebude? Obecně mám problém s politiky, který vlastní média.

 

 

 

Jaké máte náklady na provoz webu?

Po odchodu Petra Holuba jsme na 330 000 korunách měsíčně. Drtivá většina těchto peněz jde na platy novinářů. Ty v tuto chvíli máme čtyři.

 

To je docela málo. Myslím počet novinářů na to, že chcete vydávat i měsíčník. Peníze mi na tak malou redakci přijdou slušné.

Máme i externí spolupracovníky. I na nich ostatně budeme chtít stavět i náš měsíčník. S tím ostatně půjdeme do crowdfundingu, který by měl sloužit jako nástroj na podporu žurnalistiky. A co se týče peněz - musíte vzít v úvahu, že to jsou čisté náklady, nikoliv čisté platy.

 

Měsíčník bude také bez reklam?

Ne, tady už by inzerce být měla. Nebudeme ji ale brát jako zdroj zisku, ale jako součást podpory kvalitní nezávislé novinařiny. Ostatně i právní forma Zapsaný ústav toto předpokládá – můžete podnikat, ale všechny zisky musí jít na podporu toto základního záměru. Ne například do aut pro redaktory.

 

Je zajímavé, jaký je ten papír pro novináře lákavý fetiš. Všechny internetové projekty nakonec skončí u toho, že se pustí do papírové verze – Echo, Svobodné fórum, Mediář, nakonec i vy. Je to jenom kvůli nostalgii lidí, co v papíru začínali, nebo to má i ekonomický smysl a je tu pořád reálný čtenářský zájem o papírová média?

Doporučuji velmi podnětný článek z týdeníku Euro z letošního ledna. Má titulkek „Velmi čiperná mrtvola“ a je o tom, že tisk přežil svoji avizovanou smrt a že loni vzniklo mnoho nových časopisů. V Česku i ve světě. A mnohé právě z původně internetových projektů. My v tom vidíme cestu ke zvýšení relevance tvořeného obsahu, rozšíření okruhu čtenářů i možný další zdroj příjmů Ústavu.

 

Vydavatelem webové verzi a do budoucna papírového měsíčníku je Ústav nezávislé žurnalistiky, který financuje Nadační fond českých průmyslníků. Které firmy do fondu přispívají?

Funkční vztah Ústav – Nadační fond českých průmyslníků je pro nás velmi důležitý. Nechci a ani nemohu ale za Nadační fond mluvit. Když si čtenáři zajdou na stránky Nadačního fondu, potřebné informace rychle najdou.

 

Dávají vám vaši donátoři dobře míněné rady o tom, co psát a jak to psát?

To nepřichází v úvahu. Narazili jsme na osvícené lidi, kteří se do věci vkládají pouze, když se obecně bavíme o tom, jakým tématům se budeme dlouhodobě věnovat. My se třeba věnujeme také energetice a průmyslu, což jsou konekonců klíčové věci pro ekonomiku a tento stát. Zajímá je to jako téma, neříkají nám jak o těch tématech psát. Ostatně jediná naše deviza je důvěryhodnost. Nic jiného nemáme. Každý se navíc může podívat, co píšeme a kdo je náš donátor a v jaké oblasti se pohybuje.

Podobný obsah