30.01.2017, 13:32

"Chystáme velké věci k výročí vzniku republiky i zářez do sherlockovské historie," říká šéf rozhlasové stanice ČRo Dvojka

Martin Groman
Zdroj: Český Rozhlas

V posledním měření poslechovosti rádií zaznamenala Dvojka propad poslechovosti, stejně jako v tom předposledním. Odhadované ztráty za poslední roky jsou už na úrovni desítek tisíc posluchačů, takže se dá usuzovat, že je to ne úplně pozitivní trend. Máte vysvětlení, proč vám ubývají posluchači?

Trend to samozřejmě není radostný, nicméně proti letnímu měření Radioprojektu je to aktuální číslo propadu nižší. Podstatné bude, jak se poslechovost Dvojky bude chovat dál. Každopádně úbytek posluchačů v posledním roce je nezpochybnitelný. Souvisí to s více faktory. Tím prvním je, podle mě, doba, ve které žijeme. Tedy období nějakým způsobem vyhrocené politické situace u nás i ve světě a v takových časech lidé logicky sledují politické dění. Tím pádem nám posluchače částečně přebírá bratrský Radiožurnál nebo ČRo Plus, kde se právě o velkých tématech diskutuje. Druhým, a pro Dvojku mnohem horším trendem je přirozený úbytek posluchačů, který nenahrazujeme novými.

 

Tady se dá zeptat jedině obligátním: Co s tím budete dělat?

A odpověď nebude také jiná než předvídatelná: Musíme oslovit mladší publikum. V našem případě je to generace v rozmezí nějakých 45 – 55 let. Zajímavé je, že zatímco je velká propast mezi dnešními padesátníky a sedmdesátníky co se vkusu, hudebních preferencí a podobně týče, tak vlastně moc není v tomto rozdíl mezi lidmi ve věku 45 – 60 let. V tom to budeme mít jednodušší a ta naše hudební, kulturní a poznávací náruč může obejmout velké množství posluchačů.

 

Komerční stanice se s věkovým posunem vyrovnávají také, problém je v tom, že je trápí, že je sledují čtyřicátníci a ne třeba třicátníci. Koneckonců u nich je to dáno tím, že komerční stanice měly svou nejslavnější éru pro revoluci, kdy rekrutovaly mladé a stále věrné posluchače.

My jsme specifičtí v tom, že máme posluchače, kteří jsou nám věrni třeba třicet let. Jsou to lidé, kteří chtějí od rádia hlavně obsah, a nemůžeme je lákat na to, že hrajeme „hezky česky“. Zajímavé ale je, že nám hodně pomáhají moderní technologie. Když se podíváme, jaký obsah zajímá lidi na našem webu, pak ty nejsledovanější věci jsou rozhlasové hry, literatura a rozhovory. Mladí lidé díky technologii objevují kouzlo rozhlasového obsahu, který jim komerční stanice nedodají a vnímají ten obsah díky podcastům, streamování a sdílení. Naše velká deviza tak je, že nakonec u nás nemusí až tak jít o věk, protože vlastně oslovíme každého, kdo má lásku k literatuře, dramatu, chytrému obsahu a třeba kvalitní zábavě. A toto není věkem nijak omezeno.

 

Internet je dnes obsahu plný, ale právě spíš toho jednoduchého, ukřičeného, banálního a nekvalitního. Nebavíme-li se o videoobsahu a zpravodajství, je Rozhlas vlastně jedno z mála médií, které dodává do digitálního prostředí kvalitu.

My jsme až opulentní v tom, kolik obsahu Dvojka tvoří. Třeba po Silvestru jsem četl, jak televize vykrádaly hlavně svůj archiv. My jsme na Silvestra měli premiéry od rána do večera. Tvoříme nové věci a netočíme pořád dokola věci z archivu tak intenzivně, až přemýšlím, jestli není na čase se trošku uskromnit.

 

Nejposlouchanější celoplošné stanice českého éteru v II. a III. čtvrtletí 2016

 

 

Rozhlas je pro posluchače srdcová záležitost víc než jakékoliv jiné médium. Posluchači vám do všeho asi dost mluví.

Mnozí posluchači rozhlasem skutečně žijí. Reálně ty ohlasy, samozřejmě, dostáváme od promile posluchačů a přímo nemohou měnit dramaturgii stanice. Často se ozývají lidé s jedním názorem a naše dramaturgie musí být v celku vyvážená. Co je ale skvělé, že to ukazuje na opravdu intenzivní vztah k rozhlasu obecně, ať už nás pisatelé chválí nebo na nás křičí. My se všemi změnami také přicházíme citlivě, protože si stále znovu a znovu potvrzujeme, že posluchač Dvojky je konzervativní.

 

Přesto jste zrovna teď od počátku roku větší změny udělali.

A budeme je dělat i nadále, protože změny jsou potřeba, rádio se musí vyvíjet. Nejsme mauzoleum. Rozhlas byl vždy odrazem doby, vždy byl provázán s érou, ve které aktuálně žijeme. Nemůžeme tak odrážet dobu starou třeba třicet let. Můžeme se ohlížet, ale z aktuálního pohledu. My jsme třeba loni připomínali Karla IV., před padesáti lety to dělali také, ale právě z pohledu doby, ve které žili ti autoři tenkrát. Jistě neměli projekt Karel je King. I historické téma může být současné, současně zpracované a k současnosti promlouvající. A naopak, když se to nepovede, tak se dá si současné téma pojmout tak, že je svou formou nebo obsahem zastaralé. A tedy nezaujme.

 

Vy jste se vedení Dvojky ujal v létě v rámci změn, se kterými přišel nový generální ředitel Českého rozhlasu, takže předpokládám, že ty lednové úpravy programu jsou už vaše práce. Máte teď Dvojku v takové podobě, jakou si ji ideálně představujete, aby se třeba zastavil na začátku zmíněný propad poslechovosti?

Žádný stav nelze označit za konečný a ideální. Změny budou pokračovat. Musíme při tom ale respektovat historii Dvojky, její nejlepší tradice desítky let dozadu. Udělali jsme teď jenom revizi pořadů. Něco zaniklo, něco vzniklo a něco se změnilo. Teprve v následujících měsících si ale řekneme, jak to funguje a jak dál budeme ve změnách pokračovat, abychom se dostali do podoby, kde si Dvojku představujeme třeba za pět let. Ta podoba ale bude obsahovat pilíře, na kterých stanice stojí dlouhé roky. Třeba Hajaja, toho se samozřejmě nezbavíme. Na nedělní rozhlasové pohádce vyrůstaly generace a chceme, aby tahle tradice pokračovala. Stejně tak budou pokračovat rozhlasové hry, které jen budou od nových autorů a reflektovat třeba nová témata, která přináší dnešní doba. Pořad „Jak to vidí“ také běží přes deset let a běžet bude dál, protože to je jeden z našich pilířů, stejně jako třeba Host do domu.

 

Změny na Dvojce jste avizovali heslem zkvalitňování obsahu.

Co by mělo být pro veřejnoprávní médium důležitější než právě kvalita? To je i důvod toho, proč se vrátím k té své myšlence, že obsahu vyrábíme až přespříliš. Myslím, že bychom mohli ještě zlepšit kvalitu právě na úkor kvantity.

 

 

Šéfa ČRo Dvojka čeká největší výzva - zastavit propad poslechovosti stanice (Foto: Český rozhlas)

 

 

V novinařině obecně je dnes problém sehnat dobré redaktory. Těch nových kvalitních se moc neobjevuje. Jak jste na tom v rozhlase?

My jsme z toho důvodu vloni udělali soutěž Hlas Dvojky. Veřejnost si mohla vyzkoušet jaké to je mluvit do rozhlasu. Z finále soutěže jsme vybrali několik zajímavých lidí, které teď postupně nasadíme do víkendového vysílání. Máme také moderátory, kteří přišli z komerčních rádií a je vidět, jak jsou rádi, že jsou ve veřejnoprávním médiu. Mohou se tu dál rozvíjet.

 

Dřív se do rádií přetahovali úspěšní televizní moderátoři…

Nejsme zrovna velký trh, jistý průnik tady bude stále. Osobně bych byl rád, kdyby se třeba na Dvojku vrátili někteří, kteří tady začínali a dnes jsou z nich slavné televizní tváře. Ale vždy i u toho musíme dbát, aby to byli novináři, kteří umí vést rozhovor a přitom přemýšlet. Být prvoplánově slavný už nestačí.

 

Mluvili jsme už o tom, že pro Dvojku je důležitá kvalitní umělecká tvorba. Nemáte problém s hledáním nových autorů? Dramatiků a literátů, kteří by chtěli tvořit pro rozhlas?

Zájem je naopak velký a daří se nám i spolupráce napříč stanicemi s naším Centrem výroby, které dodává obsah pro všechny stanice. My máme dost jasné požadavky, které souvisí právě s tím reflektováním věcí z dnešního pohledu, jak jsem o tom mluvil. Plánujeme už na rok 2018 nejen rozhlasové dokumenty, ale i velké umělecké věci. Budeme mimo jiné slavit výročí vzniku republiky a to se musí odrazit v naší tvorbě. Oslovujeme proto autory, aby se těch témat chopili. Chceme také reflektovat legionářské téma, které v tomto roce bude velmi rezonovat. Velké příběhy českých dějin zpracované moderně jsou něco, co rozhodně Dvojka chce a bude nabízet. A nejen to. Zrovna v těchto dnech jsme si řekli, že letošní léto na Dvojce bude Léto se Sherlockem. Každá generace rozhlasáků vytvořila nějakou svou sherlockovskou stopu v historii, takže také chceme, aby dnešní autoři, režiséři, dramaturgové a herci to sherlockovské téma uchopili. V létě pojedeme reprízy slavných případů ve slavných a osvědčených zpracováních a na konec léta chystáme novou sherlockovskou hru – a pojmeme ji jako happening, takže ji s největší pravděpodobností budeme vysílat živě.

 


Martin Groman
Vystudoval mediální studia na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Už na studiích se přihlásil do konkurzu na hlasatele Českého rozhlasu Vltava a následně zde několik let působil. Rozhlasu se začal věnovat také jako autor – především dokumentarista. V roce 2008 získal první cenu na Prix Bohemia Radio. Pro Dvojku připravil například cyklus Modrá krev o současných potomcích slavných českých šlechtických rodů nebo četbu z románu Jiřího Šulce Dva proti Říši. Psal pro mnohá česká média (Respekt, Lidové noviny atd.), podílel se na vzniku filmového dokumentu Léčba dějin, psal knížky (Stanislav Budín – komunista bez legitimace či paměti Slávky Peroutkové). Působí jako předseda Společnosti Ferdinanda Peroutky. Pracoval také v komerční sféře (například Vodafone) a posléze více než osm let ve vydavatelství firemních periodik Boomerang Publishing. V srpnu 2016 se stal šéfredaktorem Dvojky Českého rozhlasu.

Cookies

Na našich stránkách využíváme cookies. Slouží ke zlepšení naší práce.