22.01.2017, 10:00

„Mluvčí by neměl vraždit a unášet děti. Ale když nad tím tak přemýšlím, pan prezident je dost benevolentní,“ říká jediný pravý, skutečný a autentický Jiří Ovčáček na Facebooku

„Mluvčí by neměl vraždit a unášet děti. Ale když nad tím tak přemýšlím, pan prezident je dost benevolentní,“ říká jediný pravý, skutečný a autentický Jiří Ovčáček na Facebooku

Jiří Ovčáček je fenoménem sociálních sítí. Dokáže poučit i pobavit a po našem dlouhém naléhání nám poskytl rozhovor plný mouder hodných velikána českého PR.

 

Jak vnímáte situaci, že vás nějaký troll na internetu napodobuje? Nevadí vám to?

Ten pán mi nevadí, spíš je mi ho trochu líto. Zjevně to parodování dělá naprosto špatně a lidi si ho téměř nevšímají. Má jen něco přes čtyři tisíce fanoušků, z nichž nemalá část jsou novináři a další, kteří to dělají tak nějak z povinnosti, částečně možná i jako charitu. Mě lidi sledují dobrovolně a aktuálně jich je už víc než padesát tisíc. Rozdávám tak radost, moudrost i lásku pana prezidenta daleko širšímu publiku.

 

Je ale možné, že vás v některých situacích onen napodobovatel předčí a je ve svých výrocích ještě více ve shodě s hradní linií. Jak se s tím vyrovnáváte?

Naznačujete, že dotyčný přitvrzuje a snaží se zlepšovat. Ano, máte pravdu, zkouší to šroubovat víc a víc. Jsem přesvědčený, že lepších výsledků dosahuje právě studiem mé stránky. Na druhou stranu chci ujistit fanoušky, že i já na sobě pracuji a že se do budoucna vynasnažím být plně konkurenceschopný, i když to ne vždy bude jednoduché.

 

(Zdroj: Facebook)

 

Vím, že pravda vítězí. Někteří čtenáři si ale přesto myslí, že tím trollem jste ve skutečnosti vy a neberou informace od vás vážně, nejste z toho mrzutý?

Říká se, že žijeme v době post-pravdivé, kdy se fikce a pravda mísí a není jasné, která z nich je která a kdy na tom už možná ani nezáleží. Mnozí politici, a dokonce už i některé státy s touto strategií spojili svou budoucnost, takže to vypadá na dlouhodobější trend. Určitou míru zmatku proto akceptuji jako nutné zlo a snažím se ho naopak využívat ve svůj prospěch.

 

Uvedl byste prosím konkrétní příklad, jak toho využíváte?

Například nevysvětluju. Nesnažím se lidem vysvětlovat, že na Facebooku sdílí nesmysly a neumí ověřovat fakta, i když je ověřování informací s Googlem tak jednoduché. Prostě si jejich zmatek užívám a servíruju jim ho v enormním množství. A nechávám si ho užívat i těm, kteří ještě na pravdu úplně nerezignovali.

 

A co ti, co vaše informace vážně berou? Třeba moudří lidé, kteří ví, že nás americká vláda bombarduje chemtrails - nebo redaktoři Svobodného vysílače? Jste s nimi často v kontaktu?

Jsem s nimi překvapivě často v kontaktu. Nevěřila byste, kolik lidí mi stále posílá onen fejkový článek „Hitler je džentlmen“, který před cca dvěma lety oběhl internet a každý ho zná. Už jsem na takové přestal reagovat, protože trollit lidi kvůli témuž mě začalo duševně unavovat. Co se ale týče reaktorů Svobodného vysílače a dalších elitních antisystémových hrdinů, ti už se mi nějaký čas neozvali. Mám hypotézu, že ten okruh lidí, kteří jsou přímými producenty, a nikoliv jen konzumenty konspirace asi není tak velký, aby se mezi sebou neinformovali o tom, že jezdit v sobotu na Hrad s pytlíkem švestek není šťastný nápad.

 

Lidé se na Facebooku většinou jen přetvařují, nějaká ta fotka z dovolené, obrázek potomka či hluboký motivační citát. A na to já nehraju, ukazuju svůj každodenní život takový, jaký je. (Foto: Michal Sváček, MAFRA)

 

V PR jste očividně mistr. Myslíte si, že existuje nějaká hranice, kterou by tiskový mluvčí neměl nikdy překročit?

Jsem přesvědčený, že mluvčí prezidenta by neměl by vraždit a unášet děti. Tedy, pokud to berete v kontextu podmínek Pražského hradu. Jiné mantinely tam totiž asi nejsou. I když si tím tak docela nejsem jistý, když nad tím přemýšlím. Pan prezident je dost benevolentní.

 

S panem prezidentem máte krásný vztah. Popište mi, jaké to je, když třeba uděláte nějakou chybu? Pokárá vás?

Když udělám chybu, pan prezident mě většinou trestá ochlazením vztahu ke mně. Například mě přestane oslovovat tím svým něžným „idiote“ a oslovuje mě jen stroze „Jiří“. A když provedu něco opravdu špatného, přestane za trest na několik hodin pít. A věřte mi, střízlivého ho zažít nechcete.

 

Co si myslíte, že stojí za vaším, nebojím se říci, epickým úspěchem na sociálních sítích?

Myslím, že je to tím, že jsem na síti přirozený. Lidé se na Facebooku většinou jen přetvařují, nějaká ta fotka z dovolené, obrázek potomka či hluboký motivační citát. A na to já nehraju, ukazuju svůj každodenní život takový, jaký je. A lidi na to jsou zvědaví, protože mě vidí v televizi, čtou o mně v novinách, přemýšlí nad mými výroky a v hlavě se jim přehrává: „Do prdele, kdo to je? Kde se tu vzal? Co chce?“ A já jim na to dávám na svém profilu přesnou a upřímnou odpověď.

 

Kolik času věnujete spravování svého účtu?

To je velmi proměnlivé. Já totiž příspěvky zpravidla nevymýšlím úmyslně. Spíš je to takový vedlejší produkt duševní práce, kterou dělám. Mám podezření, že mám lehké ADHD: myšlenky se spojují tak nějak podle vlastní vůle. No a já to pak jen překlopím do slov či obrázku a je to. Většinou mám příspěvek hotový za deset minut, Maximálně mi trvá tak půl hodiny, když je to delší obrázek nebo vyžaduje nějaké to fotošopování. Naopak když přemýšlím nad tím, co napsat, protože jsem třeba pár dní nic nezveřejnil, většinou to úspěch nemá.

Nicméně vzhledem k tomu, že obvykle zveřejňuji cca 5-10 příspěvků týdně, celkový čas je maximálně několik hodin. Není to tedy časově náročné.

 

Inspirují vás někdy vaši fanoušci tím, že vám třeba dají nějaké echo do pošty?

Zatím se mi stalo asi jen dvakrát, že jsem sdílel příspěvek na doporučení zprávou od fanouška. Ne že by mi lidé nepsali, pořád mám od někoho zprávy. Ale toho, co mě pobaví, je poměrně málo. Navíc raději spíš sám tvořím, než jen sdílím od někoho jiného. Sdílení nepřináší ten příjemný pocit z vytvoření něčeho nového, čím si očistíte vlastní myšlenky.

Přiznávám ale, že se častěji inspiruju tím, co lidé napíší do diskuze pod obrázky. Někdy se tam dají nalézt opravdové perly, ke kterým přidám něco svého, a výsledek se pak vydaří.

 

Máte přehled, který váš post byl mezi čtenáři nejvíce oblíbený?

Nemám přehled, který byl úplně nejúspěšnější, ale mezi první trojici určitě patří panwerich - xenofob, pozvání pana redaktora Marcikána ze Svobodného vysílače na Hrad a reakce na návrh pana poslance Ondráčka zakázat hanobení prezidenta republiky zákonem.

Ve všech těchto případech jsem měl sledovanost daného příspěvku hodně přes půl milionu uživatelů Facebooku.

 

(Zdroj: Facebook)

 

Zajímalo by mě, jestli jste už přemýšlel, co budete dělat, až panu prezidentovi skončí funkční období?

Víte, nechtěli jsme to ještě oznamovat, ale když se ptáte, může to jít do světa: chceme se inspirovat ruským modelem věčného kralování pana prezidenta Putina: až pan prezident Zeman dokončí své druhé volební období, převezmu to za něj na jedno období já a pak mu zase žezlo vrátím. Spolu s rozvojem medicíny tak můžeme vydržet na Hradě prakticky věčně a přitom legálně. Morálně možná ne, ale sere pes na morálku. Důležitá je vůle lidu a tu my formovat umíme. Vždycky se někde dá vyškrábnout nějaký ten uprchlík, kterým se dá postrašit.

 

Situaci v médiích sledujete bedlivě - jsou všechna média pod knutou pražské kavárny, nebo máte i své oblíbence?

Tak jak jistě v Mediahubu víte, aktuálně existují dva základní typy médií: mainstreamová, která více či méně chápou rozdíl mezi pravdou a nepravdou, a alternativní, která se takovými blbostmi neobtěžují. A ta druhá nám vyhovují - už proto, že je vlastní naši kamarádi jako třeba pan Valenta Parlamentní listy nebo Rusové Aeronet. S těmi se dá vždycky nějak domluvit. A když přijde spor, vždycky je to jen otázka peněz. A ty my máme.

 

Na Facebooku vás sleduje přes 50 000 lidí a s velkou mocí přichází i velká zodpovědnost, neláká vás tu moc někdy zneužít?

Láká. A ze všech svých sil se snažím, abych žádnou příležitost ke zneužití své moci nevynechal.

Samozřejmě že jsem ale jen člověk, takže ne vždy naplním své možnosti plně. Velkým závazkem je pro mě možnost užít si všechny budoucí hoaxy a dezinformace maximální měrou.

 

(Zdroj: Facebook)

 

Chtěla bych vědět, jestli je skutečně pravda, že hlava pana prezidenta voní jako gothaj? Některé mé přátele tato představa silně znepokojuje.

To o hlavě pana prezidenta vonící po gothaji byla z mé strany samozřejmě jen nadsázka a mediální zkratka. Pokud bychom mluvili o gothaji, museli bychom zmínit, že by to byl hodně odleželý gothaj. Uzený na cigaretách. A uzený hodně dlouho. A zabalený v důchodcovském svetru s nádechem takové té stařecké zatuchliny. A možná i několika kapek moči. Nevím, nedokážu to přesně popsat, tohle je věc, která se musí zažít.

 

Co vás vlastně vedlo k tomu, že jste se pustil do komentování na Facebooku? Vybavujete si ten moment, kdy jste si uvědomil, že to chcete dělat?

Ten moment si vybavuju velmi dobře. Bylo to téměř přesně před dvěma lety. Tehdy jsem ve své – jinak poměrně kreativní a zajímavé – práci dostal mimořádně nudný úkol, v němž navíc byly dlouhé prostoje, které jsem potřeboval nějak přežít. Dá se tedy říci, že mě k založení Ovčáčkovy stránky vedla nuda. A když se nudím a mám po ruce internet, občas zakládám facebookové stránky.

 

Kolik takových stránek máte?

Přesný počet neznám a asi je už ani nedopočítám, protože po čase je většinou zase mažu, když nejsou moc úspěšné. Ale chci Vás ujistit, že zakládání facebookových stránek není má jediná životní aktivita. Zpoza obrazovky to nemusí být hned úplně jasné, ale ve skutečnosti jsem relativně normální člověk s poměrně neproblematickými a běžnými koníčky.

 

Na Twitteru má svého dvojníka i Karel Schwarzenberg, nebo kardinál Vlk. Co to je vlastně za lidi, tihle vtipálci? Stojí za nimi americká propaganda?

Nepochybně za nimi stojí americká propaganda. Protože kde jinde než na těchto dvou účtech by ta americká propaganda měla být, že? Příznivci Ruska říkají, že něco takového existuje. Já jsem se s tím ještě nesetkal, takže musím věřit – jakožto člověk doby post-pravdivé – svým pocitům a označit za propagandu cokoliv, co za propagandu označit chci.

 

Pokud jste dočetli až sem a nejste čtenáři Svobodného vysílače, jistě vám došlo, že jsme naši nedělní satirickou rubriku Týden v médiích výjimečně vyměnili za rozhovor s autorem falešného profilu Jiřího Ovčáčka. Falešné profily slavných osobností jsou fenoménem sociálních sítí poslední doby, na českém internetu nejvíce vyniká právě ten jeho. Profil muže, jehož identitu neznáme, ale o němž víme, že podle vlastních slov rád čte, zkoumá bizarní zákoutí internetu a tráví čas se svou manželkou a malým synem. Povahou je spíše introvert, a proto mu vyhovuje anonymita. Pokud si chcete přečíst rozhovor se skutečným Jiřím Ovčáčkem, klikněte zde

Cookies

Na našich stránkách využíváme cookies. Slouží ke zlepšení naší práce.