13.09.2016, 07:45

Šéfka Ony DNES: Sex už čtenářky netáhne, funguje hlavně jídlo

Šéfka Ony DNES: Sex už čtenářky netáhne, funguje hlavně jídlo

Ona DNES oslavila letos v únoru desáté narozeniny. Jak se za tu dobu změnilo ženské čtení? Vyskytují se v ženských redakcích i muži? A o čem ženy touží číst jsme mluvili s vedoucí magazínů MF DNES Monikou Binarovou. 

 

Kdo jsou čtenářky Ony dnes?

Čtou nás ženy řekněme od pětadvaceti let do pozdního stáří. Máme i řadu letitých předplatitelek, které jsou věrné MF DNES mnoho let. Největší zásah máme ve skupině žen mezi třiceti až padesáti lety. Čtou nás ženy napříč sociálním postavením i vzděláním. Mezi čtenáři je vysoký podíl středoškolaček a vysokoškolaček. Oproti některým glamour magazínům nás hodně čtou ženy po celé republice. Je to široké spektrum jak už věkově, tak zájmy, tak i tím, jaký vyznávají životní styl.

Čtou nás ale i muži. Proto, že jsme suplementem deníku, čte nás více mužů, než je u ostatních ženských magazínů obvyklé.

 

Přizpůsobujete nějak obsah tomu, že vás čtou i muži?

Ne. Už s předchozím šéfredaktorem jsme se shodli, že ti muži čtou Onu právě proto, že je to ženský magazín.

 

Máte nějaké zahraniční vzory, podle kterých se inspirujete? Co je při tvorbě časopisu vaší největší inspirací?

Zajímavých časopisů u nás i ve světě je mnoho. Teď jen namátkou z těch, které vídám pravidelně – Harpers Bazar, německá Brigitte nebo nově Barbara. Dívám se hlavně po změnách, inovacích, nápadech. Ne všechny jsou samozřejmě adaptovatelné. A navíc inspirace zahraničními magazíny je trochu ošidná v tom, že magazíny, které známe my, znají i kolegové od konkurence. A kdybyste se sklonila k tomu sebrat cizí téma a zpracovat ho po svém, tak všichni v ostatních redakcích budou vědět, odkud vítr vane. Snažíme se to vymýšlet po svém. Také máme za ty roky zkušenosti, co ženy baví. A doufáme, že i víme, v jakém poměru. Nám se do vydání nevejdou dvě dlouhá témata, tak střídáme vážná s nějakými odlehčenými až satirickými, aby ženy dostaly v průběhu měsíce komplexní zážitek.

 

Máte v redakci muže novináře?

Nemáme. Nikdy to tak nebylo. Ale není to záměr. V některých ženských redakcích se muži občas objeví v roli grafiků a fotografů nebo stylistů, produkčních a tak. V naší redakci je kolektiv poměrně malý. Myslím, že pro redaktora, který by měl psát ženská témata, je to těžce uchopitelné. Stejně tak, aby se ptal v rozhovoru těch zpovídaných žen i mužů tak, aby to zajímalo ženy. Je to poměrně specifická disciplína.

Ona Dnes kdysi v počátcích měla velkou prosklenou redakci a obrušovaly se hrany jak na straně těch pravověrných deníkářů, tak na straně našeho ženského světa. Kolegové našemu prosklenému prostoru říkali Onárium, opatrně našlapovali kolem, jestli náhodou vášnivě neřešíme nějaké věci nebo jestli uvnitř není ticho po výbuchu. To se samozřejmě obrousilo. Ale prostě si myslím, že by to bylo pro chlapa těžké. Koneckonců kolega tady z magazínu o bydlení DOMA DNES může potvrdit, že být sám mužem v ženské redakci je těžká disciplína. Ženy hodně mluví…

 

Monika Binarová (Foto: MAFRA)

 

A vám práce s čistě ženským kolektivem vyhovuje?

Když jsem pracovala v čistě ženském kolektivu, tak mi to problém nedělalo. Vidím benefity na všech variantách. Teď to mám ale genderově pestřejší.

 

Zpátky k ženským tématům. Zajímaly by mě třeba horoskopy nebo ezoterika. Jak tahle témata pokrýváte?

To je těžká otázka. Horoskopy máme pravidelně v každém čísle. Paralela je i v našem časopise o bydlení, kde máme pro změnu lunární kalendář. Samotné ezoterice se jinak moc nevěnujeme. Pokud za ezoteriku nepovažujete alternativní medicínu, kterou míváme někdy, ale většinou ve formě rozhovoru s osobou, která se jí věnuje. Ne ale moc často. Myslím si, že horoskopy berou čtenářky jako příjemnou legrácku. Nepíšou se tam žádné tragédie, spíše něco hezkého, vtipného, nebo třeba že se mají zklidnit. Je to příjemná chvilka, kdy se čtenářka rozhodne, že si tedy o víkendu hodí nohy nahoru, když tam píšou, že mají odpočívat.  

 

Horoskop vám píše nějaká konkrétní redaktorka, která si ho „vycucá z prstu“ nebo jak to vzniká?

Horoskopy pro nás vytváří externisté. Konkrétně paní, co píše do Ony, neznám, ale vím u lunárního kalendáře, že nám ho připravuje paní, která se horoskopům věnuje profesionálně. Sestavuje podle pohybů bůhví čeho všeho profesionální horoskopy a lunární kalendáře.

 

Co je v poslední době takový ten nejosvědčenější trhák? Po čem ženy touží? Je vůbec něco takového?

Není. Jednu dobu se říkalo, to už je delší dobu, že když dáte někam sex, tak to zabírá. Není to pravda.

 

Proboha, takže sex už nefunguje?

Funguje jídlo. Ale je to i tím posunem, jak je dnes jídlo vnímané ve společnosti. Dříve v glamour časopisech bylo jídlo upozaděné, ale tím, jak teď máme trend foodies, trhů a kuchařských pořadů, bylo povýšeno. Recepty kvitují ženy i muži napříč věkem i postavením.

 

Zdvihají vám recepty prodeje?

Nejlepší prodeje máme celých deset let v předvánočním období s recepty na cukroví. Loni jsme dělali speciální třídílnou knedlíkovou kuchařku. To byl také docela hit.

 

A kromě jídla? 

Kromě jídla fungují dobré příběhy. A tím nemyslím jenom legendární novinářské HLP (hluboký lidský příběh), ale něco, co je věrohodné. Ať už se příběh promítne ve velkém rozhovoru s osobností, který máme v každém čísle, nebo v našich tématech. Jsou to věci, které vyvolají větší vlnu těch reakcí.

 

Jak si mám představit větší vlnu reakcí? 

Dříve chodily do redakce dopisy. Těch teď chodí málo, většinou je píší velmi staré čtenářky s neskutečně krásným rukopisem. Dnes se píší hlavně maily. 

 

Obecně se říká o ženském čtení, že je pitomé. Setkáváte se s tím často?

Na začátku, když Ona vznikla, jistý despekt tam byl, ale časem se to rozdělilo v rodinách tak, že většinou Ona zůstala ženě a manžel odešel s deníkem. Samozřejmě se s tím setkávám a už mě to unavuje. Tak jako spousta mužů tvrdí, že jsou ženy slepice, tvrdí totéž i o ženských časopisech. A to aniž by je četli.  Já si myslím, že ženské čtení má právo na existenci a že je důležité. Některé ženy kolem sebe kamarádky nemají a tohle je věc, která jim to může do jisté míry nahradit. A když někdo tvrdí, že je ženské čtení pitomé, je dobré si položit i otázku, o kolik jsou chytřejší porno časopisy nebo časopisy o autech, které si kupují pánové. Nehledě na to, že časopisy pro ženy u nás mají opravdu dlouhou tradici.

 

Setkáváte i s kritikou ze strany žen?

Samozřejmě. Někdy se stane, že nás čtenářky nachytají na švestkách, když uděláme chybu. To se stává všem. Taky ve chvíli, kdy zveřejníte článek, který má nějaký názor, logicky se ozve skupina, která s ním nesouhlasí. Ale nejsou to žádné plamenné pochodně. Mívali jsme do letošního roku jeden formát, který se jmenoval Glosa, psalo ji střídavě několik kolegyň nejen z redakce Ony, ale i z celé MF DNES. Některé glosy byly velmi feministické a vyvolávaly jisté reakce. Ale většinou z obou břehů. Někdy pustíte do světa článek s tím, že čekáte reakci. Na druhou stranu silnou reakci může vyvolat i něco, u čeho byste to nečekali.

 

A co bouřlivé reakce, je jich dnes více nebo méně než dřív?

Začátky v tomhle byly mnohem náročnější, spojení ženského časopisu s deníkem nebyla v tehdejší době věc obvyklá ani ve světě. Zpočátku to mohlo být vnímáno jako implementování trojského koně... A ty reakce byly silnější. Myslím si, že je to ale také dáno tím, že dnes už většina žen, která nás pravidelně čte, ví, s kým tančí.

 

Porovnání grafiky zleva: 2006, 2010, 2016

 

Jak se změnilo ženské čtení během těch deseti let? Změnila se témata?

Vlastně ne. Ženy zajímá pořád to samé. Ať už děláte rozhovor s malířkou,  zpěvačkou, manažerkou nebo blogerkou, které zemřelo dítě. Je to o tom, jak do jednoho života vměstnat všechno, co žena od života chce. To znamená práce, která mě baví a uživí. Rodina, která je zdravá a funguje. Vztah, který mě baví i po letech a nikdo mě v něm neomezuje. Děti, které rostou k nějakému rozumnému obrazu… České ženy na sebe kladou dost vysoké nároky, co se týče toho, jak mají věci vypadat. A jakkoliv máme zákonem danou rovnost, všichni víme, že to tak není. Ženy doma odvádí ve většině případů větší kus práce než muži. Více nakupují, více vaří, více perou, více žehlí. Více vodí děti do kroužku, píší s nimi úkoly. A přitom ve stejné práci dostanou menší platy.

 

Kdybych si teď vzala do ruky Onu, která je stará šest let, měl by to být časopis, který by mě oslovil i dneska?

Ano, s tou výjimkou, že by vám asi přišla zastaralá grafika. Zásahy se dějí postupně a neustále a všimnete si jich až při větším časovém odstupu. Mění se typy písma, práce s fotkami a barvami. A samozřejmě někteří lidé, kteří v té době byli známí, už dneska nikoho nezajímají. V čase se také hodně mění trendy, třeba u receptů. Před šesti lety nikdo neznal třeba chia semínka. Ale co se týče standardních témat, ta se nemění.

 

Web MediaHub je součástí mediálního domu MAFRA. 

Cookies

Na našich stránkách využíváme cookies. Slouží ke zlepšení naší práce.