11.04.2016, 00:37

Programový ředitel Rádia Impuls: Vše podřizujeme optimistickému pohledu na svět

Programový ředitel Rádia Impuls: Vše podřizujeme optimistickému pohledu na svět

Už dobrých deset let je Impuls nejposlouchanějším rádiem v českém éteru. Jak toho dosáhl? Jaké jsou jeho programové pilíře či filosofie, na které celé rádio stojí? A co by se stalo, kdyby se jednoho dne jednička českého éteru stala dvojkou, jsme rozebírali s programovým ředitelem Impulsu Františkem Matějíčkem.

 

Pokaždé, když vyjdou nová čísla Radioprojektu, zjišťují novináři vlastně jenom jednu zásadní věc – zůstal Impuls jedničkou? Boje na ostatních místech už nikoho tak moc nevzrušují.

No vidíte a já ten souboj nějak extra neprožívám. Vnímám ale, že konkurence je velice silná a má spoustu kvalitních osobností. A nikde není psáno, že Impuls bude jednička dalších deset let. Protože když jste tak dlouho nahoře, tak vás to trochu otupí a jste pak sám sobě největším nepřítelem. Pro nás je každopádně konkurence hlavně inspirací. Tím, jak jsou konkurenti kreativní a pracovití, tak nám pomáhají, abychom se my sami víc snažili a nezůstali spát na vavřínech.

 

Pro Evropu 2 nebo Frekvenci 1 je to mnohem jednodušší situace než pro vás. Mohou třeba poměrně radikálně experimentovat s programem, protože oni mohou jenom vyhrát, zatímco vy jenom ztratit.

Je to tak. Když jste úplně nahoře, jste logicky mnohem opatrnější. My jsme ale po celou dobu existence filosofií tak jako tak zaměřeni spíše na evoluci než revoluci. A i kdybychom najednou zjistili, že už nejsme jednička, stejně bychom se do žádných divokých změn nepouštěli. Prostě bychom dál dělali rádio tak, jak tomu věříme.

 

Poslechovost té první trojky má zajímavé křivky. Třeba Frekvence 1 vás přeskakuje během dopoledního vysílání dua Těžkej Pokondr. Vy ale máte naopak velmi vyrovnanou poslechovost po celý den.

Težkej Pokondr je skvělá dvojice. Sehraná, zkušená a v éteru zavedená. Ale pokud se za tím konstatováním skrývá otázka na vysvětlení těch křivek, tak nemohu sloužit. Jenom jsem rád, že to tak je.

 

Na čem stavíte vysílání vy?

Na české muzice, dopravě a zprávách. A to vše děláme s úsměvem, optimismem, který vychází z našeho pohledu na svět a vyhovuje našim posluchačům. Takže jde o čtyři základní pilíře. Vše stojí na naší vizi, kterou máme už od počátku: „Věříme, že optimistický pohled na svět přináší pozitivní výsledky a zlepšuje náladu v celé společnosti. Jsme tady, abychom všechny Čechy nakazili chutí do života a naučili se na svět dívat optimisticky.“

Téhle vizi podřizujeme vše, co v programu děláme. Když plánujeme nějakou změnu, musíme si být jistí, že do tohoto konceptu zapadá.

 

Programový ředitel Impulsu František Matějíček (Foto: Impuls)

 

Dnes už tuhle vizi sdílí hodně médií. Před těmi sedmnácti lety, když jste začínali, jste se ale dost vymykali.

Ano, svého času se třeba o zpravodajství Novy říkalo, že je to černá kronika a podobně razil svůj obsah i Blesk. Dnes jsou jiní, změnili se, vyvinuli se a přináší i jiné zprávy. Mnozí směřují trošku blíže k nám. Naše vysílání už je taky trochu jiné, jen zůstalo věrné té před chvílí uvedené vizi. Tady musím ocenit sílu osobnosti našeho šéfa Jiřího Hrabáka, který už tenkrát předvídal, že tohle je ten správný směr.

 

Mluvil jste o tom, že neradi děláte velké změny. Rádiový program se ale měnit musí. Jak ty změny probíhají?

Není to úplně tak, že bychom neradi dělali velké změny. Ale před rychlou a razantní změnou dáváme přednost postupnému vývoji. Uděláme jeden krok dopředu a před tím druhým se snažíme ještě přesvědčit, zda jsme se nezmýlili. Teprve potom uděláme ten druhý. Ale máte pravdu. Nic nemůže ustrnout, ani my. Obměna programu prostě přichází v průběhu času z různých důvodů. Třeba když cítíme, že nám nějaké prvky přestávají fungovat, nebo jsou jejich tvůrci unavení, jejich program zevšedněl a nedokážou už přicházet s novými nápady, anebo když máme nějaký opravdu dobrý nápad my.

Pro plánování a rozvoj rádia je každopádně podstatný náš vlastní kontinuálně prováděný výzkum. Výsledky, které máme k dispozici každý týden, nám spoustu let spolehlivě ukazují vývoj na trhu. Používáme přitom trochu jinou metodiku než Radioprojekt. Důležité je hlavně to, že vedle kvantitativních můžeme pracovat i s kvalitativními ukazateli. Takže jsme schopni do posledního šroubku rozebrat program na to, co funguje a co třeba fungovat přestává, i když to lidé pořád ještě poslouchají. Jednoduše řečeno: můžeme tak zjistit, že máme problém dřív, než se reálně projeví tím, že posluchači přeladí.

 

Jak probíhá taková evoluční změna programu?

Pokaždé jinak. Není na to stejný model. Uvedu příklad, který mě teď napadl. Nějak před rokem nám ranní moderátorka Jitka Vlková, která ten program dělala dvanáct let a posluchači ji po zásluze milují, oznámila, že jde na mateřskou. Vybrali jsme za ni Lenku Juroškovou, která moderovala v odpoledním programu. Začali jsme ji okamžitě posílat do ranního programu na záskoky a to tak často, že když Jitka opravdu odešla, byla v tom programu Lenka už častěji než ona. Pro posluchače to pak nebyl takový šok, přesto že jim ta Jitka chybí. S tím ale nic nenaděláme. Ano, tohle byl jen takový nenáročný příklad. Ale demonstrovat to možná mohu na našem dopravním zpravodajství. Taky ho posouváme evolučně. Začali jsme spolupracovat s dopravní aplikací Waze, podle které si naši posluchači - řidiči navolí vlastní trasu a dostávají tak informace o tom, co se děje na jejich trase a nemusí se tudíž zabývat tím, co trápí řidiče na druhé straně republiky. Možná je v tom budoucnost, možná taky ne. Kdoví. Ale je to velký skok vpřed v našem servisu. Ale neznamená to, že řekneme: „Stáhněte si aplikaci, je to bomba, od teď už budeme fungovat jenom takhle.“ Prostě dál vysíláme klasické dopravní zpravodajství - pro Wazery i pro všechny ostatní. Na druhou stranu – situační zprávu z místa nehody nebo kolony nic nenahradí. Má specifickou atmosféru, pro rádio nenahraditelnou.

 

"Zapojení posluchačů, kteří vytvořili obrovskou komunitu lidí sdílejících důležité dopravní informace, jejich nadšení a energie, to všechno z nás udělalo dopravní velmoc..."  (Foto: Impuls)

 

Poslech rádií v autě výrazně roste a koho milují řidiči, ten má v éteru navrch. Řidiči jsou vůbec pilířem rádiového vysílání, protože v autě je rádio logicky jediné médium, které v něm lze prakticky konzumovat. Když jste začínali, dominovala v téhle oblasti Zelená vlna Českého rozhlasu. Proč jste na tomhle poli zvítězili? Zaspali?

Nemyslím si, že by zaspali. Oni pracují na dopravě pořád velmi usilovně. Jenom jdou jinou cestou. My taky. Už na počátku se nám podařilo vytvořit vlastní komunitu dopravních agentů – řidičů na cestách, kteří ostatním hlásili, co se kde děje. Nijak jsme je nekrotili v jejich projevu, takže si říkali, co chtěli. Je to od začátku velmi neformální, přátelské a živé. Tady agent, támhle agent. A všichni jsou skvělí, veselí a ochotní se na takovém servisu pro kolegy podílet. A také proto jsme nakonec i naši dopravu pojmenovali Doprava 007. Agenti si stvořili vlastní terminologii, takže nemáme jenom hlídky a radary, ale také řadu alternativ jako třeba pomáhače a chrániče, hluchavky nebo bradavice. Geneze vzniku takového výraziva je poměrně pestrá: zrovna ty bradavice - ty byly odkazem na bývalého premiéra Jiřího Paroubka.

Zkrátka tohle zapojení posluchačů, kteří vytvořili obrovskou komunitu lidí sdílejících důležité dopravní informace, jejich nadšení a energie, to všechno z nás udělalo dopravní velmoc. Je to ale bezesporu hlavně zásluha těch lidí.

 

Jací lidé vás vlastně dnes poslouchají?

Mírně nám stárnou, ale není to tak zlé. Necítíme se tím ohroženi, protože podle všech parametrů je za tím převážně demografický vývoj. A taky pořád těžíme z velké síly populačních ročníků sedmdesátých a osmdesátých let.

Je otázkou, co bude dál, jestli podchytíme i tu mladší generaci třeba v okamžiku, kdy si sedne za volant. Věřím, že ano. Už teď ale vidíme, že chování nejmladších cílových skupin ve vztahu k rádiu, je velmi rozdílné. Je to nová generace lidí, má jiné sociální návyky, používá úplně nové technologie. A teprve časem se ukáže, jestli se jejich chování změní ve chvíli, kdy dospějí do věku naší cílové skupiny.

 

Zatímco všichni se pouští do digitálních projektů, vy jste naopak šli s novým rádiem Český impuls do analogu.

To je takový programově - marketingový nástroj. Chtěli jsme ukojit posluchače, kterým nestačí česká muzika, kterou máme na Impulsu. Digitální projekty jsou zase trochu jiné kafe. Chystáme toho spoustu, ale jak jsem řekl: evoluce.

Impuls není rádio řízené direktivně jedním člověkem. Každý z nás má spoustu nápadů, ale realizujeme je teprve tehdy, když se na nich shodneme. Potkáváme se v denní periodě, všechno důsledně rozebíráme. Generální ředitel, marketingová a obchodní ředitelka, šéf online oddělení, šéfredaktor … V případě, že by nám něco nevyšlo, bude to chyba nás všech. Ale hlavně – minimalizujeme tím rizika se zásadním rozhodnutím spojená.

Ale pokud jde o ty nápady – víte, těch tu nasekáme deset za den.  Ale realizujeme pouze to, co dává smysl. Jde o to, aby se Impuls nerozvíjel do šířky, ale spíš do výšky. Může se totiž stát, že pak vytvoříte změť projektů, které se budou navzájem překrývat a budete v tom chaos. A to rozhodně nechceme.

Cookies

Na našich stránkách využíváme cookies. Slouží ke zlepšení naší práce.