16.10.2017, 07:12

Vltava má potenciál dostat se na 300 tisíc posluchačů, věří její nový šéfredaktor

Od 1. října spustila stanice Českého rozhlasu Vltava po patnácti letech nové vysílací schéma. Pod taktovkou Petra Fischera tak přestala být stanicí vážné hudby a stala se stanicí artovou. Co všechno změny na Vltavě způsobilo a jak bude vypadat nová tvář této stanice, jsme se bavili právě s jejím šéfredaktorem.

Vltava má potenciál dostat se na 300 tisíc posluchačů, věří její nový šéfredaktor
Zdroj: Český rozhlas

Změna charakteru Vltavy byla na tak konzervativní médium jako je Český rozhlas dost radikální. Proč se to stalo?

Je to moje vina. Záměrně jsem chtěl tu situaci trošku vyhrotit a vyhranit se, protože to s čím se Vltava v posledních letech potýkala a potýká, je stereotyp jejího vnímání. Přitom ona to vždy vlastně byla artová stanice – pořád na ní byla slušná kulturní publicistika, dramatizace a literatura, akorát její obraz byl postavený jen a pouze na tom, že je to stanice klasické hudby. Ukazovalo se to i v různých průzkumech, které jsme si nechali dělat, že to je obrovská mentální bariéra pro posluchače si kvůli tomu tuhle stanici naladit. To, že jsme změnu avizovali jako radikální, bylo právě hnáno tou potřebou vymanit se ze škatulky, v níž se Vltava nachází, jasně říct, že to není jen vážná hudba, ale hlavně jde o prostor pro veřejnou debatu o kultůrě a jejím smyslu ve společnosti.

Předpokládám, že důvod, proč jste se do toho pustili tak zostra, spočíval hlavně v číslech, jaká Vltava vykazuje v Radioprojektu. Denní poslechovost je kolem padesáti tisíc posluchačů, což vážně není hodně.

S čísly je to vždycky složité a nikdy nemám tendenci je absolutizovat, ale ano, ta poslechovost není taková, jako měla Vltava před lety. Podílí se na tom dva faktory – únava z obsahu a jeho podávání a pak to, že lidé si třeba vyzobávají jen část našeho obsahu zveřejněného na internetu a tím pádem se nám třeba v tom Radioprojektu neobjeví. Pro mě je důležitější v tuto chvíli ale jiné číslo a to potenciál, který Vltava má a ten dosahuje nějakých tři sta tisíc lidí, kteří chtějí být informováni o kulturním dění. My umíme vyrobit kvalitní obsah a teď půjde o to, jim ten kvalitní obsah doručit. To je ta v tuto chvíli důležitější a nejtěžší část naší práce.

O tom vyzobávání obsahu něco vím. Sám si vybírám třeba četbu a rozhlasové hry na Vltavě, ale pouštím si je na internetu a stanici jako takovou jsem snad naposledy slyšel u babičky před dvaceti lety.

Takových lidí jako vy je spousta a je to právě ta výzva – zlomit je k tomu, aby si Vltavu zkusili pustit a je jedno z jaké platformy, ať už z rádia nebo třeba přes internet, protože věřím, že mohou zjistit, že stojí za to ji sledovat i jako celek.

Samozřejmě i to vybírání jednotlivých pořadů je pro nás pořád důležité i když není vidět v Radioprojektu. Proto také na internet dost tlačíme a snažíme se díky němu dostat k novým posluchačům. Ona vůbec jakákoliv cesta distribuce obsahu k posluchači nás zajímá a nebudeme ji opomíjet, protože dělat kvalitní obsah pro sebe by nám bylo k ničemu. My musíme plnit veřejnoprávní roli, která nám byla svěřena a tu nemůžeme dělat sami pro sebe, ale musíme přitom oslovovat co největší množství posluchačů.

Vltava byla první ze stanic Českého rozhlasu, která přešla na nový web. Jakou redesign přinesl změnu, co se zájmu posluchačů týče?

Na jednu stranu to prvenství přineslo dost komplikací, protože když je někdo první, tak odnese všechno to vychytávání chyb a nedokonalostí, které s ním souvisí. Na druhou stranu nám nový responzivní web pomohl zjistit spoustu věcí o našich posluchačích, kteří k nám přichází právě přes internet. Například se nám ukazuje obrovský nárůst přístupu přes mobilní telefony. Je to nějakých sedmdesát procent ze všech lidí, co chodí na náš internet, což je vlastně úžasné zjištění, protože i když máme ten punc konzervativní stanice, tak tu máme najednou velké množství posluchačů, co k nám přistupují přes chytrý telefon. Prostě si třeba ráno po cestě vrazí sluchátka do ucha a přes mobil poslouchají Vltavu. Znamená to, že oslovujeme posluchače, kteří využívají nové technologie a to je do budoucna velmi pozitivní zpráva. Ostatně já sám poslouchám Vltavu také přes mobil.

Vraťme se ještě k předefinování charakteru stanice a novému schématu. Jak bylo složité to prosadit uvnitř Českého rozhlasu?

Vycházel jsem z toho, že tu byl skutečně hlad po změně, to byl dobrý základ. Složitější už pak, samozřejmě, bylo tu změnu naformulovat tak, abychom respektovali tradici a preference současných posluchačů. Za mě by ta změna mohla být klidně radikálnější, ale nakonec jsme došli k nějakému kompromisu, který mi přijde dobrý a funkční. Dostali jsme totiž zadání, které bylo tak trošku kvadraturou kruhu, ale nakonec jsme došli k nějaké společné vizi, která nám dává šanci prolomit tu mentální bariéru, kterou dnes mnoho potenciálních posluchačů ohledně Vltavy má a zároveň respektovat pohled současného publika. Změny také dávkujeme přiměřeně, abychom nepřišli o posluchače, kteří jsou třeba zvyklejší na usedlější formy, ale zase nechci a neuhnu ze své představy toho, že Vltava má být stanice, která objevuje souvislosti kultury, přináší diskusi, byť třeba konfrontační a nechce pomalu odumírat.

Co bude s vážnou hudbou, která byla pro Vltavu vždy důležitou součástí obsahu?

Pořád budeme hrát klasiku, jazz a world music, ale změníme přístup k výběru hudby. Je důležité si uvědomit, že výběr hudby nesmí být věcí osobního vkusu dramaturga, ale musí být o bourání bariér, objevování nových věcí a třeba posouvání vkusu posluchačů. Ti jsou totiž mnohdy velmi konzervativní a to je škoda. Vidím to třeba na opěře, kdy operní publikum si chodí na Verdiho a svou klasiku, ale už je pro ně třeba problematický Janáček. Přitom je to často jenom o to si jiné pojetí opery poslechnout a nechat v sobě nabourat zeď odstupu od jiných autorů a forem. O to se třeba teď bude snažit náš pořad Pasáže, který je právě o průchodech mezi hudebními světy. Jeho náplní je mimo jiné motiv odvahy pustit si současnou hudbu, která by posluchačům měla být bližší než třeba Mozart. Přitom se lidé soudobé vážné hudbě vyhýbají, což je škoda. Chceme ukázat, že dnešní skladatelé nechtějí jenom provokovat, ale snaží se reflektovat současný svět – přenést jej do do své kompozice.

Zdroj: Český rozhlas

Jaké budou další hlavní taháky nového schématu?

Už jsem to naznačil – budeme se víc bavit o kultuře a umění a to nejen tou tradiční informativní formou, ale chceme se pouštět i do konfrontace a kritiky. Věřím totiž v jednu zásadní věc a to, že právě zpětná vazba a diskuse mohou dodat posluchačskému, a samozřejmě třeba i diváckému nebo čtenářskému, zážitku nový a lepší rozměr. Všichni to známe – když jdeme z kina a probíráme zhlédnutý film, tak každý v té debatě objeví nějaký nový rozměr nebo motiv, kterého by si sám nevšiml. Hlubší reflexe kultury je to, co podle mě ve společnosti chybí a věřím právě, že ta kritická rovina by mohla být jedním z nových pilířů Vltavy. Tohle bude motiv pořadů se společným názvem Reflexe, které se budou věnovat jednotlivým kulturním oblastem.

S novými pořady také přichází nové tváře, třeba Pavel Klusák, který dělá pořad Odposlechy, jenž reaguje na aktuální dění v hudebním světě. Třeba v prvním díle měl fascinující pojednání o písních, které nějak reagují na politiku Vladimíra Putina i třeba konzervativní změny v Polsku. Martin C. Putna zase přinese posluchačům pořad Spirituála, kde bude mluvit o duchovních kořenech Evropy. Uvědomuji si, že je to svérázný, osobitý a vyhraněný člověk a jeho pořady mohou vyvolat kritický ohlas. To ale od nás není samoúčelné, protože Martin C. Putna dokáže různé náboženské otázky a problémy otevírat pro lidi, které by normálně nezajímaly a neřešili by je. No a do třetice si hodně slibuji od angažování Borise Klepala. To je hudební publicista, jenž je od malička doslova posedlý operou a neposuzuje ji jako estetický objekt, ale jako živý prostor ve společnosti, jako reakci na konkrétní společenské dění a události. Nebude řešit jenom ten tradiční pohled na operu z hlediska kvality zpěváků, ale třeba jak režiséři o opeře přemýšlí coby hudebním divadle.

Co oblast literatury a dramatu?

I tady chceme být radikálnější a přivádět do Rozhlasu moderní díla. Chceme se věnovat hlavně premiérovým dílům, ne jen točit dokola reprízy z minulosti, i když ty také na Vltavu patří. My chceme ale svědčit hlavně o současné společnosti a o tom, jak ji literatura reflektuje. Proto jsme například nechali načíst literární novinku Jáchyma Topola Citlivý člověk, která je analýzou spodních proudů ve společnosti. Chystáme se i na třicetidílnou četbu knihy Muž bez vlastností a třeba rozhlasovou hru Pornogeografie od Wernera Schwaba, což je velmi provokativní současný rakouský dramatik, který se ovšem svým stylem už neodmyslitelně zapsal do kulturních dějin a dosud nikdy nebyl v Českém rozhlase uveden. Nám ale nejde až tak o tu provokativnost, ale o to, že Schwab je velkým kritikem současné společnosti a jeho dílo určitě může přispět k nějaké společenské sebereflexi. V příštím roce pak chceme nabídnout původní rozhlasové hry k výročí vzniku republiky.

Petr Fischer vystudoval filozofickou fakultu na Karlově univerzitě. Pracoval v Lidových novinách, v roce 2001 se stal jejich hlavním komentátorem. Od roku 2003 působil jako politický analytik českého vysílání BBC a absolvoval roční zahraniční stáž. Tři roky vedl kulturní rubriku Hospodářských novin, tři roky kulturní rubriku České televize. Moderoval televizní pořady Před půlnocí a Kulturama. V současnosti má na ČT art vlastní pořad - Konfrontace Petr Fischera. Za novinářskou činnost byl oceněn Cenou Rudolfa Medka v roce 2010 a Cenou Ferdinanda Peroutky v roce 2012. Vedení stanice Českého rozhlasu Vltava se ujal k 1. lednu 2017. (čtk, red)

Cookies

Na našich stránkách využíváme cookies. Slouží ke zlepšení naší práce.